ME Karlovy Vary - KLAKSON!

Výlet do Karlových Varů byl bezva. Cesta tam byla rychlá i s prohlídkou Malé Strany (však teď nejde o čůrání - vidíte velká písmena). Hoďka a třičtvrtě v Praze - bezpečnou jízdou,  Sejr je mi svědkem (jeli jsme ve čtyři ráno a silnice byla jako v Severní Koreji - prázdná).

Prahou jsem to vzal pěkně po nábřeží až na Klárov a hned vedle Strejch zámeckejch schodů, jak o nich pěkně zpíval pan Hašler, na Malou Stranu. Cedule jsou z Malostranskýho náměstí do Nerudovky dvě jako tele, že tam nesmí ani cyklisti, ale to není nic na Evise. Když slíbil výlet s výkladem, tak to musí být se vším všudy. Taky by těch pražáků neubylo. Vyjeli jsme zákazama až na Pohořelec a otočili se ještě na Loretánském náměstí. Tam už byly zákazy v modré barvě a to je pouze pro chodce, tak jsem řekl dost a jelo se okolo Bilé hory na Vary. 

Tam cesta utekla jako manželka ochlasty s dětma a byli jsme staďáku. Bylo to pěkně nalajnované a připravené ke hraní. Probíhaly poslední úpravy. Ty samozřejmě dělala reprezentační děvčata, za to reprezentační chlapci seděli pod střechami protože poprchávalo. V areálu byl otevřený takový nemastný kiosek s mastnýma věcma pro děti. Jak říkám: „Pes by to nežral!“ Přesto tam byla stále fronta. Kdepak jako dříve: klobásy a točák z udírny, játra na roštu a makrely zlatavé jako snubní prstýnky!

Děckám se již tradičně vysvětlilo, kde a jak si najdou svoje zápasy, kdy hrají a ony se o vše staraly dle řádu samotné. Zahaprovalo mně jenom půjčování klíčů od dodávky, kde se nějak podělalo dálkové ovládání a zamykání, tak nezbylo, než pokaždé obejít auto a zajistit všechny dveře. U pořadatelů byl velice málo slyšet amplion a tak se někdy stalo malé nedorozumění. My strach o děti mít nemuseli. Z tribuny dle šátečků v barvách repre je bylo vidět na míle daleko. Škoda, že jsem je nabízel pro celou halu asi po dvaceti kačkách za kus, ale nesešlo se to s manažery podniku. Možná by se na tom vydělalo více než na vstupném a všichni by byli na fandění jednotní. To neva  - jednotní byli Svitaváci a tak snad příště … 

Papání v internátní jídelně i ubytování na nedalekém hotelu bylo dobré a děti tradičně nezlobily. Jenom jim byla v hale dlouhá chvíle a tak se honily tam-zpět, že jsme byli rádi, že se nic nestalo. Jako bubeníci jsme si zafandili jako o život. Robin i ostatní rowdies se dali ždímat. Samozřejmě s naší halou se to nedá srovnat. U nás když zazpíváme tak se lidi přidají. Tady to zaniklo a je slyšet pouze rytmus bicích. Hala přišla o hit soustředění „Stará baba jede s marcipánem“ (text je slíbený na výslovné přání s prosbou po mailu k Elvisovi). Přesto si myslím, že jsme pomohli i našim pískotem na stále simulující Portugalce, kde ve vypjaté koncovce dostali co proto. Únava byla z dlouhého dne veliká jak u šoférů, tak u bubeníků přijeduvších vlakem., kde asi zažili mnoho legrace. O tom Vám jistě napíšou také.

Druhý den bylo vše dle plánu. Vítězství dětí, medaile, vítězství našich, dobrá restaurace Ventura Pub s šikovnou obsluhou a bezva jídlem. Koleno z kapra sice neměli, zato z vepřové svině,  která chtěla konkurovat hrochovi ... bylo jako dort! Kaňkou na vysvědčení byly dvě věci: stále troubící klakson u dodávky a taxikář. To první opravil Zdenek. Počínal si jako automechanik s maturitou. Velkým nožem uřízl kabely od zlořečeného výrobku.  Horší byl pokoutný taxikář s dodávkou. Normálně se na nás vybodl kůli lepšímu kšeftu a tak jsme přetáhli pevně danou večerku. Jak ho potkáme příště, tak mu z dodávky ve Varech uděláme vohejbačku na cihly … Byli jsme opravdu rozzlobení a to spraví pouze vitamíny na spaní  R.U.M.  Zabraly u Melise tak rychle, že byl trošku ťumpachovej a ani neviděl elvisovo „skočení“ (to dělá vždy, když jde spát a někdy se povede a je docela prdelní).

Pondělní dopoledne bylo ve znamení velkého výletu po Karlových Varech. Začalo se posilněním na tržnici. Kluci šli do jídelny v márketu a já sám do malé restaurace co měla mít byfé. Nemohl jsem se smát když mi uvnitř vysvětlovali, kde se může kouřit a kde zase ne, jak hlásá náš protikuřácký zákon. Bylo to naprosto jedno kde jste si stoupli či sedli a jestli si zapálíte nebo ne. Z ranní pohody mne vytrhl nějaký chlapík, co si přede mě stoupl se slovy jestli se mnou může mluvit. Začal jsem hledat v ledvince dvacku a on povidá: „Vás znám! Byl jste včera i předevčírem na staďáku Slávie!“  Byla to pravda, ale jak jsem se mu mohl zalíbit zrovinka JÁ na Barevném volejbale ze sta trenérů a tisíce dětí, co tam v tom mumraji byli. Vysvětlení mně podal spolusedící nefachčenko popíjející od rána čistou. Ten člověk měl na starosti kamerový systém na jmenovaném stadionu. Škoda, příjde o práci, protože místo umělky, co na ní hrály děti, bude nějaký hotel, panelák či co parádního. Po rozjímání jsem zaběhl za hodujícími bubeníky do protější jídelny. K snídani vdechl jednu dívčí touhu! (španělský ptáček pozn.red.). a jelo se na Vyhlídku.

Ani jsme nějak nekontrolovali  zda ještě stále platí lístky z Minivolejbalu na městskou dopravu a byli jsme na panoramatech Varů. Dolů jsme seběhli k vřídlům, kde se točila známá scéna z filmu Vrchní, prchní, obešli jsme kolonádu. Viděli hotel PUPP a kávu za stopade a jeli zase zpět. Schválně jsem v městské žvanil nesmysly typu, že jsou Vary pro kardiaky a že vznikly z toho jak skočil pes honící jelena do horkého vřídla. No a narazili jsme naší výřečností na pěknou paní v letech a ta nám celou cestu přednášela, co je kde zajímavého. Tu herna z hlubokého míru, tam vilka, kterou kolaudoval Putin atd. Bylo to příjemné a paní s náma omládla. No jasně, po deseti zastávkách byla o 10 let mladší. Ty vogo, vždyť já nahoře v článku psal jako starej dědek (kdepak jako dříve - fuj, půjdu se projet městskou ve Varech). I princip léčby nám vysvětlila. Voda se musí pít ihned z vřídla. Horka je pro ty co mají průjmy a studenější naopak co mají zácpy (voda je stejná jen jiné teploty – k sedmdesáti stupňům na řídké případy a ke čtyřiceti stupňům na to když, to nejde). Vikin měl asi hodinu odtočenou vodu z vřídla v teplotě asi 25°C,  tak jsem nějak nedělal hrdinu i když jsem měl žízeň.  Hotel byl daleko a ne že by bylo ve Varech málo zeleně a taky cizé prostření – no zkrátka jsem se nenapil!

Cesta zpět po prohraném zápase s Rusem byla také zápasem. Silnice byla celkem zasekaná a každý chtěl být brzo doma. I já chtěl být brzo doma. Jenže přichází zpráva, že je potřeba dodávku dovézt na místo zapůjčení a to je další hodina cesty tam zpět. Nenadávám, jen si v duchu připravuji bajku s vysvětlením pro majitele, jak umíme vylepšit auto, aby už nikdy nezatroubilo …

Bubeníci u vřídla - dle otevřených úst jsou zde někteří poprvé!

Vřídlo je schopné vytrysknout do výšky 12 m. Za minutu tak z podzemí dostane 2000 l horké vody a 5000 l oxidu uhličitého.

Grandhotelu Pupp

Stará bába jede
Stará bába jede
S marcipánem

Starej dědek za ní
Starej dědek za ní
S tulipánem

Bába odchází
On jí nadchází
Ona do komína
On jí napomíná
Ať neblázní

Bába odchází
On jí nadchází
Ona do komína
On jí napomíná
Ať neblázní

Stará bába jede
Stará bába jede
S kolomazí
Starej dědek za ní
Starej dědek za ní
Kytky hází

Bába odchází
On jí nadchází
Ona do komína
On jí napomíná
Ať neblázní

Bába odchází
On jí nadchází
Ona do komína
On jí napomíná
Ať neblázní