Líbí se mi každý, kdo na sobě maká a něco tomu obětuje

Dnešní rozhovor je tak trochu rodinný podnik. Jen jsem váhala, jestli mám zvolit kolonku Odchovanci...ale čtvrteční rozhovory se mi tak nějak líbí víc. Ti odchovanci teprve přijdou, třeba s kadetskou repre :-)

Jméno: Barbora Švihelová
Družstvo: SK Kometa Slavie Praha
Ročník narození: 1997
Výška: 165 cm

Kdo tě přivedl k volejbalu? Kdy to bylo a kdo tě trénoval?
K volejbalu mě přivedl především táta a babička. Bylo to v první třídě. Do dneška si pamatuju první den v hale. První trenérky byly Dalča Urbánková a Zdenča Ševčíková. To bylo v období začátku, čili chytání a házení. Za mojí techniku a lásku k volejbalu vděčím Ivetce Špačkové a Marcelce Smělé.

Jaký byl „volejbalový přechod“ do Prahy? Co byla největší změna? Po čem se ti nejvíc stýská a co je největší plus „přestupu“?
Změna to byla ohromná a zažít už bych to nechtěla. Byla jsem zvyklá na jiný volejbal a práci. Neměla jsem problém ani tak s kolektivem, ale spíš jsem zjistila, že ač se jedná o jeden sport, všude se dělá jinak. Stýská se mi po holkách i klucích ze svitavkého volejbalu a takové té pohodě v celém oddíle. To mám ve Svitavách nejraději. Plusem je asi vyšší volejbal a snad i větší šance dostat se někam dál, ale to už záleží všude jenom na jednotlivcích.

Co tě čeká v rámci přípravného období na příští sezónu? Na co se z toho těšíš, co bys vynechala?
Mojí přípravou je měsíční mučení v Praze a Čelákovicích, plus nějaké turnaje. Těším se na kontakt s míčem a hru, které moc není. Jako každý rok samozřejmě skvělá parta a možná i nějaký ten průser. Asi jako každý bych vynechala všechna náročná posilování, ale bez toho by to nešlo. Nemám ráda, když se nemůžu dlouho a krásně vyspat a bohužel nemám moc času na spánek.

Jen pro představu svitavských členů oddílu– můžeš uvést, jak vysoké jsou vaše oddílové příspěvky (jen pro jistotu uvádím, že ve Svitavách platí mládež 300 Kč za pololetí, která obnáší veškeré „nájemné“ za tréninkové jednotky v hale i na kurtech, dopravu i startovné na krajské i celorepublikové soutěže, turnaje…). A jaké máte navazující povinnosti?
V tomhle je velký rozdíl. Za pololetí platíme 4 500 Kč a soustředění to samé. Jenže Český pohár a některé turnaje si většinou platíme taky my. Takže snad ani nepočítám, na kolik vyšla sezóna mé rodiče. V penězích se také mění přístup rodičů a hráček. Už to není kroužek, kam nemusíte chodit a můžete si dovolit, co chcete (taky za ty peníze, kdo by si to dovolil). Naší povinností je mít (myslím) alespoň dva extraligové zápasy na podávání míčů a někdy i menší turnaje v přehazované. Jenže, když už nejsou hráčky a nikdo nechce jít, tak se holt řekne, kdo jde bez ohledu na to, jestli máš čas nebo ne. Služby máme na přípravu tréninků a taky při zápasech.

Proč hraješ právě volejbal, co na něm máš nejraději?
Proč hraju zrovna volejbal se ptám rodičů já sama. Prostě nebyla jiná volba. Málo kdo v naší rodině se nevěnuje volejbalu. Nejraději mám kolektiv. Sice mám dny, kdy bych byla na hřišti nejradši sama a nikdo mi to nekazil, ale jsem tam s těma holkama ráda. Také mám ráda, že to není hra pro blbé. Musíte u toho i přemýšlet a v tu chvíli dostanou šanci i ti menšího vzrůstu.

Na jakém postu bys chtěla hrát?
Jako nejmenší hráčka v družstvu bych chtěla skákat nad páskou a mlátit to do „debla“. Mít respekt u soupeřů dřív, než se začne hrát. Nemuset se bát, že nepůjdu do hřiště, protože jsem malá a nemám ránu. Takže asi bych ráda tu smeč. Takovou šanci nemám,takže bych asi měla říct, že byl vždycky můj sen být liberem a občasnou nahrávačkou.

Čeho bys chtěla ve volejbale dosáhnout?
Chtěla bych, aby mi zůstala láska k volejbalu pořád, i když se budu muset chodit koukat na svoje vnoučata a sotva chodit. To je asi ten celoživotní cíl ve volejbale. Samozřejmě, že bych také chtěla stát s repre na palubovce ve svitavské hale a poslouchat českou hymnu. Nevím, co bude zítra, takže si ani neplánuju, že by tohle někdy mohlo vyjít.

Čeho si ceníš na svém trenérovi?
Tak budu asi mluvit o mém novém trenérovi. Jelikož mě měl už v dřívějších dobách, tak ho znám dobře a vím, čeho se vyvarovat. Vážím si na něm jeho trpělivosti, protože být skoro každý den s bandou dvaceti rozchechtaných pubertaček bych nechtěla. Je vtipný a mladý, takže mi ty tréninky ani nevadí. Jsem ráda, že volejbalu rozumí a sám ho hrál v době, kdy už byl i v celku „novější“. Jo a taky na nás řve, jenom když něco nechápeme (taky nemá jinou příležitost).

Kdo z našeho oddílu se ti herně nejvíce líbí? A kdyby bylo možné zahrát si s kýmkoli, koho by sis vybrala?
Líbí se mi všechny ženské, kterým je víc jak 25 a dokážou skloubit volejbal s rodinu. Líbí se mi každý, kdo na sobě maká a něco tomu obětuje. Herně je těžké říct, kdo se mi líbí nejvíc, protože nemám takovou možnost všechny vidět, ale líbí se mi Baruš Šimková asi z té mé věkové kategorie. Nesmím ovšem zapomenout na tatínka a jeho smeč, to je taky umění v takovém věku.

Tvůj největší sportovní úspěch?
Pro mě je úspěch každé vítězství, ať se jedná o jakoukoliv soutěž. Na opravdu velký úspěch čekám. Po pravdě ani nevím, jak by měl vypadat.

Jaké jiné sporty tě baví? Případně, jaké máš jiné záliby?
Baví mě vše, u čeho se hýbu. Ale kdyby to nebyl volejbal, tak by to byla atletika nebo možná i to kolo, ale kdo ví. Ráda mám i plavání, i když mi správná technika moc nejde. Od malička jsem byla vedená i k hudbě, takže to je moje záliba. Zpěv a hraní na nástroje. Kvůli volejbalu jsem se toho musela vzdát, takže jsem ráda, že mám možnost „dělat“ hudbu aspoň ve škole.

Nejoblíbenější hláška z filmu? Jaké filmy se ti líbí?
„Táta zase loví bobříka trapnosti.“ „Máma říká pro hlupáka každý hloupý.“ Mám ráda komedie, romantické a dramatické filmy. Všechno ale záleží na tom, jakou mám náladu a v jakém období se nacházím. Puberta je těžká. Když se zase dívám na film s tátou, tak je mi jedno, jak se jmenuje, protože vím, že bude vtipný.

Tak co nám jednou dovedeš domů? (aneb jací se ti líbí kluci?)
Musí se líbit tátovi! Nemám ráda hubeňoučké kluky bez jakékoliv známky svalů. Nejlepší jsou sportovci. Líbí se mi, když má kluk hnědé vlasy a oči. Povahově se mi líbí kluci po tatínkovi. Aspoň trochu vtipný a hlavně hodný. Za ten zbytek ho snad budu mít ráda a tátovi nebude tolik vadit.

A kam to vidíš na střední školu?
☺ Chtěla bych jít na zdravotní školu s oborem masér, abych byla tomu sportu blíž a mohla i zároveň pomáhat. Rodiče by si sice přáli jinou školu, ale přece jenom budu tam chodit já, že? V plánu mám možná i policejní, což je prý lepší mít v rodině policistku. Ještě uvidím.

Co vzkážeš fanouškům svitavského volejbalu a čtenářům oddílových webových stránek?
Hlavně, aby zůstávali u volejbalu a byli rádi za každý den a každý okamžik s míčem. Jo a hlavně jim vzkazuju, aby byli zdraví.

Děkujeme za rozhovor. Fotky jsou z volejbalového archívu...