KP2: Zůstáváme v čele

Bývá zvykem, že pátek 13. je pro některé dnem smůly a nic se nedaří. Pro nás byla taková neděle 13. října, kdy jsme na Felberce přivítali VK Vysoké Mýto.

Už od prvních výměn bylo zřejmé, že něco není v pořádku. Smečaři kazili i na jedny ruce, příjmy zpravidla padaly na deblovou čáru a ani ty náhry někdy nebyly úplně stoprocentní. Víceméně úplně odlišný první set než na který jsme byli zvyklí z předchozích dvojzápasů. Až moc silně to připomínalo duel s Poličkou, když první sada šla pro soupeře za stavu 16:25. Oklepali jsme se a šli zpět na kurt. Nebylo to kdovíjaké zlepšení, ale aspoň jsme byli schopni držet krok a do koncovky jsme navíc vstoupili s dvoubodovým vedením. Zde možná přišel mírný bod zlomu, kdy Adam Tomášek o bloky ometl balón do zámezí a rozhodčí nejprve přisoudil míč k nám. Soupeři se však dušovali, že se na síti míče blokem nedotkli a dožadovali se nápravy. Rozhodčí k našemu údivu a k údivu všech přítomných se zeptal, zdali byl míč tečován a po negativní odpovědi zdvihl opačnou ruku než v prvním případě. Nefér gesto v podání soupeře je jedna věc, že měl být nařízen nový míč věc druhá, ovšem aby nás něco takového rozhodilo a my kvůli tomu prohráli zbytek setu 25:27, to už by se skutečně stávat nemělo. Snažili jsme se rotovat sestavu, hledat jiné varianty nicméně po vyčerpávající sobotě, kdy A tým srdnatě bojoval proti Rybníku moc sil nezbývalo a poslední sadu jsme prohráli taktéž, a to s 22 body na kontě. Zklamání, frustrace, pozitivní emoce by člověk v našem táboře hledal jen těžko.

TJ Svitavy – VK Vysoké Mýto 0:3 (-16, -25, -22)

Zde si dovolím za hlášku dne ocenit Michalise Zoikase, jenž se inspiroval řečmi Sparty Praha: „No co hoši, nejsme kapela, abychom pořád vyhrávali.“ A měl pravdu, přeci jen i my jsme lidé a byť jsme si první zápas prohráli sami, občas máme právo na nepovedené utkání. O to více bylo chuti to spravit do odvety.

Ta přišla téměř v zápětí a tak jsme se mohli do soupeře pustit nanovo. Zprvu se zdálo vše být lepší, omezili jsme počet chyb, ale jako bychom si je šetřili do závěrečných momentů. Několik nepovedených útoků, kdy naše údery končili nikoliv v zámezí, ale kolikrát až v obložení telocvičny, se nám stalo osudovými. Ztrácíme první set rozdílem pouhých dvou bodů. Přišel zlomový bod celé neděle. Pokud jsme chtěli pomýšlet na alespoň 3 body, nemohli jsme si dovolit ztratit už ani set. S tříbodovým deficitem jsme vstupovali do závěrečné fáze druhé sady a velikou tahanici jsme nakonec urvali pro sebe my. Chtělo to hodně zapření, vyčerpávajících zákroků v poli, trochu chytrosti a místy i dávku štěstí. 29:27 ale bylo na můj vkus až moc infarktové skóre. Následující vývoj zbytku zápasu by se dal shrnout dosti krátkým výrazem – nebe a dudy. Pro ty z vás, kteří jsou líní využít mocnou sílu Googlu, prostě abnormální rozdíl. Byli jsme totiž schopni oplatit první set prvního zápasu a potopili soupeře tvrdým servisem, úspěšným útokem a kvalitní prací v poli. Vítězíme 25:14 a nabízela se jediná otázka: „Proč to sakra nešlo hned?!“ Poslední set mi chvílemi přišlo, že nehrajeme proti hráčům volejbalu, ale divoké smečce psů, které někdo ukradl poctivě ulovenou potravu. Hraniční rozhodnutí sudího komentovali hosté někdy až vulgárními výrazy, za což si vysloužili i patřičné napomenutí. Tak či onak jsme si byli schopni pohídlat konec utkání a s 19 vyprovodili soupeře z tělocvičny oslavnými pokřiky.

TJ Svitavy – VK Vysoké Mýto 3:1 (-23, 27, 14, 19)

TJ Svitavy B reprezentovali: Štěpán Hlaváček, Michalis Zoikas, Miroslav Odvárka, Jan Svojanovský, Jan Kladivo, Alexander Konečný, Lukáš Siekiera, Jiří Johanides, Šimon Švihel, Adam Tomášek a trenér Adam Čížek.

Po tomto šíleném dvojutkání držíme vedoucí pozici v tabulce KP II. třídy mužů. S 23 body máme náskok dalších 4 před Poličkou a Chocní, následuje Letohrad s 18 body a o pouhý bod méně mají Slatiňany. Dosti vyrovnanou tabulku mírně narušuje poslední Česká Třebová se 3 body, ovšem kluci jsou to ještě mladí a získávají zkušenosti. Náš nedělní soupeř okupuje šestou příčku s body 15. Děkujeme všem, kteří přišli zafandit!
Nám však i v sobotu 19. září půjde na půdě VK Chocně o mnoho. Pokud se nám podaří získat alespoň 3 body, jistojistě přezimujeme (a přejarujeme, přeci jen zbylá část sezony čeká béčko až v květnu) na prvním místě, což by bylo splnění cíle! Proto pokud nemáte v sobotu žádné plány, naberte kamarády, kolegy z práce, babičce dejte volno od pečení, strejdovi ukradněte klíče od dílny a tátovi prut na ryby aby neměli výmluvu a udělejte si výlet do Chocně. Hala je velká, místa pro diváky je tam dost!

Autor Jiří Johanides