KP kadetek: Ale byla to poctivá prohra!

Dnes odehrály žákyně další utkání v krajském přeboru kadetek. V tělocvičně ZŠ Riegrova hostily tým Lanškrouna. Komentář k zápasům sepsala Tereza Motálková.

TJ Svitavy "B" - VO TJ Lanškroun 0:3 (-19, -11, -24), 0:3 (-12, -13, -10)

Sestava: Lucka Dědková (K), Kačka Kociánová, Verča Hendrichová, Verča Vondrová, Terez Motálková, Markét Šrůtková, Markét Kroulíková, Peťa Ďuriančíková.

Bloky do prava! Uhni, uteč, uskoč, rychleji, na nohách, spadni, volej si, nevyžírej, dej do toho větší ránu, a hlavně s úsměvem!:) Ano, nějak takhle začal náš už 2. zápas proti kadetkám, tentokrát s družstvem Lanškrouna. Už od začátku, jsme věděli, že to nebude vůbec lehký soupeř. Všechny protihráčky byly stejně vysoké, jako od nás ta největší (Verča), takže to nás moc neuklidňovalo. No ale co naplat, nepřišli jsme to hnedka vzdát, přišli jsme bojovat!:) Takže jsme se do toho pustili hnedka po hlavě.

1. set bych řekla, že se nám docela povedl. Na „většinu“ míčů jsme si volali, příjmy bych řekla byly tak obstojný, některé náhry parádní a pak samozřejmě už to všechno záviselo na šikovnosti blokařek a smečařek, což bych alespoň já řekla, tak vůbec nezklamaly, naopak).
2. set jsme sice trochu zaspali, ale pořád jsme před sebou měli ten 3. do kterého jsme se pustili s velkým nadšením, a s tím, že prostě musíme vyhrát! Což se sice nepovedlo, ale naše týmová spolupráce a vzájemné povzbuzování dovedlo družstvo Lanškrouna trochu k obavám, takže jsme pořád měli šanci vyhrát, stav byl kolem 21:23, ale my to pořád nevzdávali. „Na nohách, na nohách na nohách! Koukej po balonu, nic jiného teď není“. Asi tohle se poslední míče odehrávalo všem v hlavě, set byl dlouhý, ale proběhl bez zbytečných komplikací, až na jeden balon, kdy pan rozhodčí se nejspíše spletl, nebo to neviděl, odpískal špatně. Což tak naštvalo naši kapitánku, že po krásným příjmu a náhře dala do balonu takovou ránu, kterou jsme ještě nikdo nikdy od ní neviděl! Takové dělo se dlouho nikomu nepovedlo! To byla podívaná. Všichni zůstali stát s otevřenou pusou, pak se začali smát a samozřejmě nejenom od nás, ale i z publika se ozývalo nadšené ječení!

Po krátké 15 minutové přestávce se opět začalo hrát, už to sice nebylo takové, jako předtím, ale myslím, že se všichni snažili jak nejlépe mohli. A bylo to hodně vidět. A to u všech! Kačka zlepšila náhry, po kterých se Verče a Verče na bloku dobře smečovalo, Markétka běhala doprava, doleva, doprava, jenom aby žádný míč k nám nespadl. Lucka si pěkně hlídala lajnu a já se pohledem na všechny chvilkami bavila, ale chvilkami nad naším výkonem ale teda nee. Po nasazení Péti a Macka jsme se dali tak trochu zase do kupy a začali hrát tu starou hru. Takovou, jakou umíme nejlépe, žádné to naše obvyklé experimentování. Ale co se dalo dělat, po pár těžkých podání od soupeře a také těžkých smečí, jsme nakonec prohráli. Ale byla to poctivá prohra! Všechny z nás jsme do toho dali všechno, což bylo vidět i na našich černooranžovošedých trikách, ano, černooranžovošedých, protože v tělocvičně byla taková vrstva prachu, že jsme najednou měli tříbarevné dresy, místo dvoubarevných, což ale dost pomáhalo našim pádům, alespoň to pod tou vrstvou prachu nikoho tolik nebolelo:D:) a všichni jsme se v klidu mohli klouzat, padat a pořádně hrát!:)

Kdybych měla náš sobotní zápas zhodnotit, řekla bych, že takhle dlouho, vážně dlouho jsem si nezahrála! V téhle sestavě, alespoň mně, se hrálo vůbec úplně ze všech sestav nejlépe. Nikdo nikomu nenadával, všichni jsme si vzájemně radili, zasmáli jsme se, všichni jsme si zasmečovali, zablokovali, vyváleli se v prachu, společně jsme si hezky zakřičeli a užili si sobotní dopoledne nejlíp, jak jsme mohli)).

Dneska, po dlouhé době jsem si vážně mohla říct, že máme to nejlepší družstvo i s trenérama. Máme skvělou partu, dobře se nám spolu hraje a hlavně vzájemně povzbuzuje. I když někdy prohrajeme, pořád máme dost humoru a energie dát do dalších a dalších zápasů všechno!:)