Kolektivní sporty mě vždycky lákaly víc. Člověk se naučí jednat s lidmi.

Jedna z opor týmu kadetek, šikovná smečařka, kterou o víkendu čeká český pohár. Naše kadetky pohár ale nehrají - správně. Anežka bude hájit barvy Lanškrouna. Ale nebojte se, jde jen o farmu. Žádný přestup této naděje z našeho oddílu se nekoná! (Zatím...)

Jméno: Anežka Kovářová
Družstvo: Kadetky
Post: Smečařka
Ročník narození: 1994
Výška: ± 172 cm

Kdo tě přivedl k volejbalu? Kdy to bylo a kdo tě trénoval?
Musím se přiznat, že moc detailů ze začátku mé kariéry si nepamatuji:-) Chtěla jsem dělat sport, kde se můžu pořádně vyžít, no a jelikož rugby se ve Svitavách nehraje, volba padla právě na volejbal. Když mi bylo 6 nebo 7, naši mě prostě přivedli na trénink. Moje první zkušenost byla s Marcelou Sezemskou. Jediné, co si vybavuji je to, že jsme běhaly kolem velkého buku v parku. :-) Trenéři se nám potom trošku prostřídali, až nás holky dostala Ivetka, která se s námi hodně nadřela a už trošku „vycepované“ předala před pár lety Jiříkovi. Ten si s námi taky zažil své a… to bude kapitola sama pro sebe.

Jaké cvičení tě na tréninku nejvíc baví a co tě naopak nebaví vůbec?
Nemám to moc rozdělené, ale když všichni nemakáme na 200%, tak mě to dokáže hodně otrávit a trénink pro mě ztratí své charakteristické kouzlo.
Ale jestli mám být konkrétní, nejuspokojivější je rozcvička ve dvojicích (viď, Markét? :-)) a potom samozřejmě smečování a hra samotná. Zjistila jsem jednu věc: když jsem totálně nas… naštvaná, tak neexistuje lepší odreagování, než si pořádně zabušit na tréninku. Je fajn, když má sport i své vedlejší (pozitivní) účinky.

Jaké jiné sporty tě baví? Případně, jaké máš jiné záliby?
Kromě těch naběhaných kilometrů do a ze školy jsem dříve závodně plavala a dělala atletiku. Občas si vyjedu na kole a naposledy mě bolely nohy z běžek. A když mi čas dovolí, zajedeme si s taťuldou do Pardubic na hokej, coby aktivní diváci.
A mimo život sportovce jsem naprosto propadla knížkám, hlavně od Vonneguta a Murakamiho. Sem tam napíšu nějakou povídku nebo básničku, zajdu si sama nebo s kamarády ven a je mi fajn. Taky jsem přeborník ve vyspávání...

Co je na volejbale lepší než na těchto sportech a co horší?
Kolektivní sporty mě vždycky lákaly víc. Člověk se naučí jednat s lidmi. Někdy to jde lépe, někdy hůře. Pro mě je náš tým jedna z nejdůležitějších věcí vůbec. Jasně, hádáme se, jsme na sebe naštvané, ale prožíváme společně emoce spojené s vítězstvím i prohrou a proto volejbal miluju.

Proč právě klavír? Máš s ním nějaké konkrétní cíle?
Úplně původně, ještě jako malá culíkatá holčička, jsem chtěla hrát na harfu, jenže její výuka tu nemá pražádnou tradici ani učitele, a tak jsem začala s klavírem. Ačkoliv mi jednou moje bývalá úžasná paní učitelka Víšková (asi omylem) řekla něco o konzervatoři, nikdy jsem to nebrala v úvahu. Klavír je jen další forma úniku do světa klidu a fantazie.

Čeho si ceníš na svém trenérovi?
Náš Žižík :-) Teď začne ta slibovaná kapitola. Důvodů, proč si ho vážit je celý dlouhý telefonní seznam. Rozhodně má dobrý systém přístupu k problémům nebo všelijakým rozmarům a nálad nás holek. Když vezmu navíc v úvahu to, že netrénuje jenom náš tým…Ne každý by to zvládl a já si Jiříka moc vážím za to, že ještě neskončil jako chovanec pana Chocholouška.

Proč hraješ právě volejbal, co na něm máš nejraději?
To podstatné jsem vlastně už řekla v jedné z předchozích otázek. Je to forma relaxace a odreagování - opravdu strašně ráda si pořádně zabuším. A taky si myslím, že volejbal mi přinesl mnoho neocenitelných zkušeností do hry i do života.

Co bys označila za svoji největší přednost a naopak slabinu?
Slabinou je možná moje občasné pochybení morálky, což vede k pesimismu celého družstva. A moje přednosti? Něco by se asi našlo, ale ať posoudí ostatní.

Na jakém postu bys chtěla hrát (smeč, blok, náhra, univerzál, libero)?
Určitě bych byla moc ráda, kdybych i nadále pokračovala ve svém snažení na kůlu a vypilovala ještě více svoje zápěstí. Bavila by mě i nahrávka, ale na to nemám potřebný arzenál, bohužel.

Tvůj největší sportovní úspěch?
V roce 2008 jsme s holkama získaly 2. místo v krajském přeboru mladších žákyň, také jsem byla moc ráda, když mi Ilona nabídla účast na Vranovském létě a v současné době farmářská smlouva s Lanškrounem.

Čeho bys chtěla ve volejbale dosáhnout?
Až se jednou, za pár let, ohlédnu, chtěla bych si říct: „ Jo, to se mi povedlo!“ a zavzpomínat si, kde všude jsem si zahrála. Prostě se zlepšovat, dokud to půjde a být opravdu kvalitní smečařkou. Tak, teorie by byla, teď ještě ta realizace...

Kdo z oddílu se ti v současnosti herně nejvíce líbí?
Jeejda… Svitavy jsou plné skvělých hráčů, ale pokusím se vyjmenovat pár zajímavých volejbalistů, které jsem zaznamenala. V našem družstvu je to bezkonkurenčně Markéta Kabelková, ne snad z kamarádství, ale protože na sobě hodně dře a coby nahrávačka nám už mnohokrát dokázala své kvality, stejně jako naše Kikina. Z kluků se mi poslední dobou herně libí Pallouš a Martin Novák, zvaný Terka. V těch starších určitě Venca Liška, Marek Meluzín a Štěpán Ryšánek. A konečně z řad našich žen nejvíc obdivuji Renatu Jelínkovou jako skvělou smečařku.

Co plánuješ po gymplu?
Nejradši bych se po maturitě šla zavrtat do stohu slámy, ale uvažovala jsem o žurnalistice, jazycích nebo medicíně. Časem si to snad ještě víc vyhraním a nakonec třeba budu koukat, jak to dopadne.

Mám info, že se chystáš v rámci farmy hrát za Lanškroun? Už jsi na nějaké „akci“ byla? Jak je v novém kolektivu, co budeš hrát za soutěž, jak ses tam dostala…
Dodneška strašně lituju promeškané šance na KCMku, kdy jsem kvůli dovolené určitě přišla o spoustu zkušeností a i když se na mě pan Tomiška průběžně Jirky ptal, už z toho nebylo nic. Příležitost zahrát si za Lanškroun tedy beru jako takovou druhou šanci a doufám, že ji patřičně využiju. A jak se to všechno seběhlo? To jsme po Vánocích chodily s Tygříkem vyřizovat cizojazyčné problémy a přání na halu, kde byl turnaj juniorů a když jsme čekali venku na klíče, Marcela se mě zničehonic zeptala: „Ty, Any, nechceš hrát na farmu za Lanškroun?“ A tak jsem souhlasila, vyřídilo se pár věcí a v pátek jedeme s Kikinou Šimkovou vzhůru vstříc novým zážitkům a zkušenostem coby účastnice českého poháru. Z nového kolektivu mám trošku strach, budu určitě hodně nervózní, ale pokusím se, aby to nebylo na mém výkonu znát.

Jak je to s tím tvým kotníkem :-)?
Teď už je to celkem v pořádku, i když doktor říkal, že už nikdy nebude jako nový a musím nosit ortézu. Před Vánoci jsme se školní výpravou volejbalistek vyrazily na okresní kolo do Poličky a zrovna, když jsme hrály o první místo, jako na potvoru jsem se srazila se spoluhráčkou, kotník zakřupal, jak když se zlomí kuřecí stehno a bylo to. Nemusím říkat, kolik omezení a zameškaných tréninků mi to přineslo. Bylo to mé první vážnější zranění a musím třikrát zaklepat, když doufám, že mám na pár let počet úrazů vyčerpán.

A jak se ti líbil společný předvánoční trénink, máš nějaký nápad – zlepšovák?
Byla jsem spokojená, snad jen bych hrála víc zápasů, pro mě jako hladového sportovce to bylo příliš málo. Dokud nemám jazyk na triku, nemůžu říct, že jsem ze sebe vydala vše. Zlepšovák si beru pro sebe osobně, jelikož se svou hrou jsem nebyla vůbec spokojená.

Co vzkážeš fanouškům svitavského volejbalu a čtenářům oddílových webových stránek?
Fanoušci, určitě fanděte dál, protože být na hřišti a cítit skoro hmatatelnou podporu, to je pro mě napůl vyhraný zápas. Webovky mám samozřejmě moc ráda, zejména sekci rozhovorů :-) Takže Ti tímto děkuji, Pájo, že jsi mě taky zapojila.

Děkujeme za rozhovor.