Jestli se rozlobíme, budeme zlí ... aneb sympatie k Litovli

Velký bojovník - Katka Bláhová. Ač postavou neveliká, hodně často bývá nad soupeřovic blokem. V poli chytne neskutečné míče, umí volejbalově "přemýšlet"...

Jméno: Káťa
Družstvo: ženy
Post: smeč, blok, účko
Ročník narození: 1984
Výška: 171 cm

Jaké byly tvé volejbalové začátky (kdy, kde, trenér)?
Mamka mě brala na kurty i do tělocvičny odmala, když chodila hrát se svojí volejbalovou skupinou (tehdy to ještě nebyli šmejdi), my prcci jsme „posilovali“ v nářaďovně, hráli si na pískovišti a bavili se. Volejbal jako takový jsem začala hrát někdy v druhé třídě (i když podle pana Tronečky to bylo o hóóódně později, viď Lili☺ ). Bylo nás snad 40 holek a trénovala nás Simča s Míšou. V páté třídě byla tak rok/dva pauza (zbylo nás jen pět), dokud se nenašlo znovu dost zájemkyň a nenašel se taky nový trenér – tím se stala Anička Tronečková.

Vývoj volejbalové osobnosti vzhledem k postům (co nejoblíbenější)?
Jako mladší dorostenka jsem začala hrát na bloku (což bylo k mé výšce pochopitelný☺ ) a tam jsem taky zůstala i po přechodu do družstva žen. Pak nám Hanička odjela studovat do Francie a uvolnilo se místo na smeči. Tu sezónu jsem si zvykla častěji smečovat a od té doby hraju nejradši na smeči. Střeďačka většinou pobíhá z jedné strany na druhou, „plaší“ a moc si nebouchne. Na účku jsem se taky „mockrát míče nedotkla“, jak na síti, tak hlavně v poli (a v něm si potřebuju zahrát). Obecně ale můžu říct, že nejoblíbenější je post, na kterém se mi zrovna daří a na kterém jsem družstvu nejvíc prospěšná ☺

Tvůj největší sportovní úspěch?
S volejbalem asi postup do druhé ligy a vůbec druhá liga celkově. Dál samozřejmě vítězství v MVL a na turnaji smíšených družstev (zdravím všechny sněženky a machry!). A taky vítězství nad Litovlí, které zatím nepřišlo, ale přijde ☺
Jinak to bylo druhé místo v celorepublikovém finále středních škol ve florbalu.

Nejdůležitější osoba na hřišti obecně?

Podle mě je to nahrávačka, která dokáže výsledek hry většinou ovlivnit nejvíc.

Kdo z oddílu se ti v současnosti herně nejvíce líbí?

Kdybych měla určit nelepší hráčku, byla by to samozřejmě Renata. Je na tom nejlíp technicky, silově, navíc bojuje o každý balón. Vzhledem k tomu, jaký „volejbalový život“ má za sebou, nás prostě musí na hřišti předčít! Takže bych ráda zmínila pár slov i o dalších...
Brůža – díky své výšce měla určitě v mládežnických kategoriích velkou výhodu. Předpoklady dobře hrát i za ženský určitě má. Když chce, tak toho v poli hodně sebere (i když „klame tělem“), ale potřebovala by změnit techniku útočného úderu. Je to strašná škoda, protože ránu občas má, ale ta zkroucená ruka a bouchání do míče, když už je skoro na zemi...takže apel na trenéry ☺
Jája – sama jsem byla po loňském ročníku překvapená, jak dobře dokáže zahrát na liberu. V poli se dobře hýbala už předtím, problém měla spíš na příjmu. To se ale zápas od zápasu měnilo a musím uznat, že na konci sezóny ho měla lepší než já. Na síti většinou dokáže soupeřky spíš nějak „ošmrdlat“, na pohled tím pádem asi zanikne dojem z bodu – ale nejdůležitější je v soutěži bod.
Katuš – Káťa toho má s Renatou za sebou nejvíc. Hrála v prvoligovém oddílu v Brně, v Americe a tyhle zkušenosti se samozřejmě neztrácí. Řekla bych, že to je taková jistota, zbytečně nekazí balóny a vždy si odehraje svoje.
Lili – my bychom si mohly o technice a stylu povídat hodiny! Oli je bezesporu výbornou blokařkou (to je poznat už od pohledu), přitvrdila na servisu a až k soupeřkám začne padat jeden tvrdý smeč za druhým (a on začne, protože „my na to, jak na to“, nakonec přijdeme ☺) budeme se prát o vršek tabulky! Pozor, pro ty, kteří to nevidí – Lili je veliký bojovník!!!
Marťa – Marťa toho má hodně natrénovaného, ať už s ligovými mládežnickými týmy, tak s prvoligovým Brnem. Je na ní vidět možná nevyhranost , možná přílišný respekt z bloku. Až zmizí a bude moci prodat ty bomby, které předvádí na tréninku, bude hodně platnou hráčkou. To bylo vidět například proti Prostějovu, ve kterém pár hráček znala, „nebála se“ a na hře to bylo strašně poznat.
Monča – je s námi letos první sezónu a moc toho zatím neodehrála. Na tréninku je ale vidět, že má cit pro balón, umí se hýbat v poli a má výborné zápěstí (to jí závidím!!!).
Pája – pomalu ale snad i jistě se po mateřské vrací do tréninkové zátěže a podle Jirky by měla absolvovat teď v sobotu první zápas. Ještě to bude chtít se trošku rozskákat a získat sílu na náhry na hlavní kůl, ale z přesnosti se nic podle mě neztratilo. Pořád je jeden oblouček jako druhý.
Renča – obdivuju, jak si dokázala poradit se situací, že ze dne na den z ní bude hlavní nahrávačka. Postupně se s námi sehrává, dokonce bych řekla, že se zapojování signálů do hry bojí míň než Pája ☺
Šimi – je škoda, že se družstvo berušek takhle rozpadlo. Protože Lůca by se potřebovala někde vyhrát a získat zkušenosti ze hry (nahrávačka si podle mě potřebuje hru prožít nejvíc ze všech, aby ji mohla dobře vést). Snaží se vždy pestře nahrávat a věřím, že se na hřiště bude dostávat čím dál častěji.
Vendy – je strašně šikovná téměř ve všem. Potřebovala by jen vylepšit techniku smeče. Po prvních dvou/třech zápasech na liberu získala jistotu a na hřišti je to vidět. Podle mě je to ale strašně velký luxus nechat hráčku s takovými parametry (a do budoucna určitě jednu z hlavních útočných sil svitavského volejbalu) v takto mladém věku jen v poli a „nedovolit“ jí vyhrát se na smeči, mám strach, že jí to bude později chybět, ale třeba se pletu ☺
   
Co bys označila za svoji největší přednost a naopak slabinu?
Jako svoji přednost bych označila hru v poli. Ráda čtu hru, ráda si dobíhám balóny a nerada je nechávám padat na zem.
Za slabinu bych označila útok. I když je to lepší, než to bývávalo, pořád to není kvůli mé „super technice“ automatický a stojí mě hodně sil soustředit se na správný rozběh, načasování a nakonec samotný úder. A přitom když se podívám na Renatu při smeči, vypadá to taaaaak jednoduše.

Co ty a smečovaný servis?

Trénuju, piluju…třeba přijde proti Litovli ☺ Nutno ale dodat, že se mi povedly zatím tak čtyři kousky.

Jaké tréninkové cvičení tě nejvíce baví a které bys nejradši úplně zrušila?
Mám ráda cvičení s míčem, hlavně na pohyb v poli. Nemám ráda zbytečné skákání na síti.

JINÉ

Oblíbená hudba?
Nemám konkrétní oblíbený styl. Pink, Destiny’s Child, Alicia Keys, Chinaski, 80. léta ...

Jaký se ti líbí holky (kluci)?
Mně se líbí spíš kluci, a to vysocí a se slabostí pro sport.

Provozuješ i jinou sportovní činnost než volejbal (jakou)?
Sport mám ráda, takže když je možnost, vždy si zasportuju.

Co na sebe prozradíš ze soukromí (rodina, práce…)?
Letos bych měla skončit vysokou školu v Praze. Ještě mi chybí dvě maličkosti – dopsat diplomovou práci a udělat státnice. Od loňského roku chodím také „vypomáhat“ do sportovní marketingové agentury, ve které patrně od příštího roku zakotvím, když už musím do pracovního procesu ☺

Jaké téma jsme vynechali a ty bys o něm ráda pohovořila?
Myslím, že jsem se rozepsala ažaž, tak už víc zdržovat nebudu.

OTÁZKY JEN PRO TEBE

Sama ses hodně zabývala technikou odrazu, aby sis tam ty nohy srovnala správně. Jak se ti to daří a jak myslíš, že tě to limituje?
No musím přiznat, že přeučovat se smečařský rozběh po dvacítce není nic moc a zabralo mi to takové dva roky, než jsem v zápase měla konečně tu levou nohu před pravou alespoň při 80% smečí. Jak mě limitoval špatný rozběh už asi nezjistím, při přeučování mě spíš limitovalo myšlení na správný rozběh ☺

Čtenáře by mohlo zajímat tvůj dosah a výskok vůbec, ale také za kolik běháš 100 m (když jseš vyhlášenej rychlík).
Můj dosah a výskok si teď z léta nepamatuju – měřil se před přípravou, po přípravě už ne a samotnou by mě zajímalo, jak a kam se pohnul. Ale když jsme se měřili na FTVS na chodbě, byl kolem 60 cm na bloku, takže nic převratného a navíc už to je nějaký ten rok zpátky. S atletikou jsem skončila, než jsem se dostala na 100m trať, ale rekord na 60 m mám 8.58, z Pardubic.

Měla jsi možnost nahlédnout do zákulisí „velkého“ volejbalu jednak klubového (Paris Volley) a jednak repre. Prozraď nám nějakou tu „perličku z natáčení“.
No co si pamatuju, tak přede mnou se žádná perlička nekonala. Snad bych mohla jen přinést inspiraci svitavským fanouškům na další možnosti při povzbuzování – v Paříži chodil fandit malý orchestr, to jsem zatím nikde jinde neviděla (ani na basketu).

A nějaká perlička ze svitavského volejbalu?

Jednoznačně vede čistý řez provedený Pájiným řezákem v mém obočí ☺ Ta holka se prostě umí zakousnout do hry!

Jakožto zkušené pařmenky se tě ptáme na radu, co je nejlepší na kocovinu (kafe, pomeranč nebo třeba rozptýlení v podobě televize…)?
No vážně to není ani hlasitá televize metr před Vámi, jak si myslí naše doktorka Hanička, ani pomeranč dle učitelky Katuš. Když jste tak nezodpovědný a smícháte to způsobem, že vám je druhý den vážně blbě, tak si zasloužíte „vypít si to až do dna“.

V Praze jsi trénovala. Na co v přípravě kladou důraz a nelákali tě k nim?
V Praze jsem mohla trénovat s prvoligovými Nuslemi a druholigovým Bráníkem. S Nuslemi byl trénink 3x týdně, z toho jednou pouze posilovna s fyzickou přípravou a vážně je poznat, když člověk sáhne na balón vícekrát do týdne. Tehdy nás trénoval Kamil Tuček, který zároveň hrál extraligu za Benátky. Letní příprava byla odlišná od jiných sezón – probíhala v Praze, hodně se běhalo (kolem 2 km na zahřátí a pak různě 400 m, 200 m a 100 m, vždy na požadované procento výkonnosti, s výklusem a protahováním...tak aby se člověk ani na chvíli nezastavil; dál jsme chodily skákat přes tyčky do písku, na beach, a samozřejmě cvičit s míčem na volejbalové kurty, zadek mě tehdy bolel pořádně). V Bráníku byly tréninky mnohem volnější, trénovalo se 2x týdně – úterý a čtvrtek. V úterý nás bývalo hodně, udělalo se pár cvičení, pak rozsmečování a hra, ve čtvrtek chodily „starší ženský“ a moc mlaďošek se tam neukazovalo, takže jsme se většinou jen protáhly a hrály, ale i tak to byla dobrá hra. Sehnat trénování v Praze není vůbec jednoduchý, všech je spousta (i když některé členky už třeba soutěž nehrají) a pustit si tam další hráčky, které za ně navíc nebudou hrát, se nikomu nechce. Takže teď spíš posiluju a jdu si když tak zasportovat na „vlastní pěst“.

Co vzkážeš fanouškům svitavského volejbalu a čtenářům oddílových webových stránek?

Aby jim volejbal přinášel radost, ať už ho budou hrát nebo jen sledovat. No a protože ještě neuběhlo tolik dní od Nového roku, přeji všem hlavně pevné zdraví v roce 2009!

 

 

Děkujeme za rozhovor. Příští týden se můžete těšit na nezávislý občasník Elvisovo okénko, ve kterém se budeme setkávat se svitavskými volejbalovými (dnes již) legendami. První, kdo měl odvahu přijmout Elvisovu výzvu, je Miloš Buchta.

 

Pavlína a Jirka

 

 

 

© 2007-13 Luboš Branda & volejbalový oddíl TJ Svitavy

powered by Drupal - template FlorAll