II. kolo Ústeckého poháru 9.12. - skupina "A"

Jiné jízdní řády nám udělaly trochu čáru přes rozpočet. Vlaky měly "sekeru" a tak naše oblíbená, tříkilometrová trasa okolo promrzlé Orlice se chvílema měnila v metelení jako o závod. V tělocvičně v Hylvátech se stejně po našem příchodu začalo hrát bez nás. Posunuly se naše zápasy na později a to znamenalo, že jsme je poté hráli v řadě po sobě.

K mému překvapení jsem dnes přijel s třemi velice bojovnými družstvy. To co chci z každého vytáhnout na tréninku se stalo normálkou!  Kluci bojovali jako řádní Ďábli. Žádný balón nebyl ztracen. Áčko chtělo vyhrát. Béčko uhrát co nejlepší výsledek v umístění. A postoupivší Éčko hnala je touha zůstat v elitní skupině Ústeckého poháru. Ne všude byl plán splněn: Áčko znovu ve finále prohrálo s Litomyšlí A, ale zahrálo si parádně. Kluci byli zpocení jako myši. Béčko po každém dobře uhraném míči řvalo jako na lesy. To mne opravdu blažilo na srdci. Takovou zapálenost jsem u nich ještě neviděl. Éčko zahrálo asi nejlepší životní zápasy a zaslouženě se udrželo ve skupině "A". 

Jednotlivci: 

Piškot - v počátečních zápasech sestřeloval svými smeči protihráče do hlavy 

Pallouš - z ostřejších servisů si nechával propadnout balón mezi prsty, ale zase blokoval jako ostřílenej ligouš

Terka - stále chybí natočení při nahrávce do směru náhry, smrtící servis

Lukin - smečoval z každé pozice, zrychlil, polepšil náhru

Nikouš - slabší couvání za ulitým balónem dozadu, stabilní výkon na servisu

Dan - pomalejší nohy, ale super vybírání míče v pádu stranou

Jakub - podal nejlepší svůj výkon, hecoval, nevzdával se 

Ondra - dobrý výkon na příjmu a na servisu, dokáže využít svojí výšky 

Tomáš - překvapil snahou udržet míč v hřišti a nerval ho k soupeři, škoda zkažených servisů

Kryšpín a  Mirda - střídající, chybí jim nějaké ty centimetry proti vysokým protihráčům, proto musí vydržet, vždyď tento pohár budou hrát ještě několik let

Za kluky bojoval také trenér. Při zápase Svitavy "B" a Litomyšl "B" došlo k situaci, kdy otáčeli skóre litomyšlští. Na ukazateli byl stav 4:6 ve prospěch nás a ještě jsme uhráli další bod. Chlapec, co se ujal otáčení dal bod svému družstvu. Ale ouha - na ukazateli chyběla pětka a tak byl stav najednou 6:6 místo 4:7 pro nás! To je rozdíl! Proto jsem si raději vzal ukazatel do parády já a vše proběhlo jak má být. Po zápase jsem si od trenérů soupeře vysloužil neprezentovatelné pojmenování patřící dlaždičům. Asi jsem si na podobné výlevy za delší práci ve volejbale zvykl.