"Zákaz chození ven před půl devátou" takto zněla Melisova slova, když vyhlašoval dopolední volno na dnešní den. Všichni jsme se řídili jeho rozkazem a tak se někteří jedinci váleli až do dvanácti hodin. Díky tomu jsme byli psychicky i fyzicky připraveni na odpolední hrací tréninky. Osobně bych potřeboval tak týden u psychiatra nebo ve vypolstrované místnosti abych vstřebal to, jak jsme hráli. Kuchaři se dnes opět snažili a tak jsme si na večeři dali uzené maso se zelím a bramborem. Zase jsme si užívali kino tentokrát s trošku větším kalibrem (Konstantin). V jedenáct hodin jsme poslali ml. žáky spát, což evidentně nebyli schopní pochopit. Ale co, byli jsme stejní. Nyní už ve společenské zbývají jen tři stateční, kteří ještě nebyli zlákáni vidinou zlatého moku. No nic, loučím se a ozvu se už naposled zítra. Dnes fota ze zákulisí...
Kuřátko k obědu
Dopolední volno a siesta realizačního štábu. Zbytek v kostele...
IT centrum
Zelíčko k večeři
Škrábaní brambor...