Duo našich blokařů - rozhovor

První představení se týká našeho velezkušeného blokaře Pallouška a nové člena týmu, který odehrál proti Červenému Kostelci svůj první oficiální zápas, Špáču.

Tady si můžete přečíst rozhovory obou borců.

Více najdete také na facebookových stránkách!

1. V kolika letech jsi začínal a jaké byly tvé volejbalové začátky?
Pallouš:
Měla to být obyčejná hodina tělocviku na prvním stupni základní školy. Ve dveřích se však vedle našeho tělocvikáře objevil borec s perfektně lesklou hlavou. Chvíli jsme si ho prohlíželi, kdo to jako má být?! Beze slova si sedl na lavičku a celou hodinu nás všechny pozoroval. Na konci si mě a pár dalších kluků zavolal k sobě a nabídl nám možnost trénovat pod jeho vedením volejbal za TJ Svitavy. Od té doby tohoto borce znám jako Mázu, alias SHC. Tím se odstartovala moje volejbalová kariéra.
Špáča:
S treninkem volejbalu jsem začal myslim v jedenacti letech, ale vydrzel jsem u toho asi jen pul roku. Nicméně kolem volejbalu jsem se motal od malička.

2. Nejdrsnější trenér, pod kterým jsi trénoval?
Pallouš:
Jak čas plynul, a my rostli, střídali se i trenéři. Od Mázy jsme přešli k p. Balcarovi (snad jediný trenér, kterému jsme netykali), následně nás na dlouhou dobu převzal Elvis. Pak nadešla chvíle, kdy nás dostal Melis. Od starších kluků a i při pozorování jejich tréninků jsme věděli, že to bude pořádná makačka, že končí doby „jdeme si zahrát“ na celý trénink. Poprvé jako trenér a jeho tým jsme se střetli na Hošťálkové. Vedro jak v sauně, krátké seznámení se situací a trénink začíná slovy: „Pravidelné rozestupy a běháme dokola hřiště.“ Po 20. kolečku i ti největší atleti v týmu byli zpocení jako lehké dámy v kostele a modlili se, aby to utrpení někdo ukončil. Krátká pauza a šlo se na klasický trénink herních situací. V tu dobu jsem Melise začal brát jako nejdrsnějšího trenéra, co jsem kdy měl.
Špáča:
Nikolič, srbský trenér basketbalu. S ním jsme měli všichni strach o život.

3. Co momentálně studuješ, popřípadě kde pracuješ?
Pallouš:
Momentálně studuji na Vysokém učení Technickém v Brně, fakulta Elektrotechniky a komunikačních technologií, obor Teleinformatika.
Špáča:
Podnikám v oboru zemědělství.

4. Co tě dokáže nejvíce při hře rozčílit?
Pallouš:
Tady si dovolím odpovědět ve třech bodech. A) V našem týmu mě nejvíce naštve, když na hřišti děláme spoustu nevynucených chyb a pak na sebe začneme jeden na druhého křičet. Nikomu to nepomůže, akorát si hru znechutíme a to se většinou odrazí i na výsledku. B) U protihráče mě vytáčí nesmyslné hádání o každou blbost a ovlivňování rozhodčího. Chápu, je tam sám, nemůže uhlídat vše, ale jak jednou pískne, nemůže se na něj sesypat 6 lidí a přesvědčovat ho o opaku. C) Rozhodčí, který se nechá ovlivnit. Jak se říká, rozhodčí musí být nekompromisní a stát si za svým rozhodnutím. Ano, pokud jde o sporné rozhodnutí a poškozenému týmu to v jiném sporném momentě tzv. „vrátí“, nemám s tím žádný problém.
Špáča:
To musím teprve zjistit

5. Tvé milované jídlo?
Pallouš:
Miluji maminčinu kuchyni, ať uvaří nebo upeče cokoliv, vždy je to vynikající. Obzvláště její králík na divoko s domácím bramborovým knedlíkem a špenátem je nepřekonatelný.
Špáča:
Miluji špagety

6. S kým a jak trávíš rád svůj volný čas?
Pallouš:
Po tréninku rád zajdu s týmem do restaurace, abych se dozvěděl nové drby (ano, i chlapi drbou). O víkendu při pěkném počasí chodíme s Piškotem a psíkama na procházky. Samozřejmě nesmím zapomenout na svou drahou polovičku, s kterou podnikáme různé výlety a poznávací túry.
Špáča:
Volný čas trávím s manželkou a kocourem.

7. Co říkáš na momentální fazónu svého týmu a sebe samotného?
Pallouš:
Jako tým držíme pohromadě, máme společnou vůli se posouvat dopředu a pod vedením Číži se stále zlepšujeme jak po týmové stránce, tak i individuálně. Osobně potřebuji zapracovat na práci v poli, ale to je nekonečný běh, bývalí trenéři by mohli vyprávět. Co se týče bloku, zlepšit hlavně přesah.
Špáča:
Zatím se rozkoukáváme v KP1.

8. Největší frajer v týmu a proč?
Pallouš:
Musím označit 2 frajery, a těmi jsou Zoiki a Piškot. Právě oni dva byli na prvopočátku znovuzaložení chlapů a i přes vlažné začátky vytrvali a světe div se, jsme tu pořád!
Špáča:
Určitě trenér, mám pro to svoje důvody

9. Největší volejbalový/osobní zážitek tvého života?
Pallouš:
Bylo to na Českém poháru starších žáků v České Lípě. Tehdá tam s námi byl Elvis, hráli jsme rozřazovací turnaj o skupiny a tabulka byla tak zmatená, že nikdo nevěděl, jak to s ním dopadne. Seděli jsme ve školní jídelně, protože jsme dojeli mezi posledníma a nezbyla na nás šatna. Všichni jsme se pomalu balili na cestu, když v tom Elvis otevřel dveře s celkem smutným výrazem. „Víte, nemám moc dobrou zprávu. Jak jsme dnes hráli, tak za 14 dní budeme muset zase jet tu strašnou štreku sem do té díry, protože jsme se o 1 bod dostali do první skupiny!!!“ Totální výbuch radosti, nikdo z nás nečekal, že jako nováčci bychom se mohli hned probojovat do první skupiny. Opravdu byla tabulka tak zamotaná, že došlo na počítání bodů a my jsme z toho vypadli jako ti lepší. Cesta domů byla plná humoru a Elvisových písniček a básniček.
Špáča:
To asi vítězství městské ligy s týmem Sněženky a machři.

10. Máš ještě něco na srdci, co by si chtěl světu sdělit?
Pallouš:
Děkuji všem fanouškům, kteří nás podporují, a budu rád, když se uvidíme na dalších zápasech.