DRUHÉ MÍSTO V ČESKÉM POHÁRU aneb MELDO VĚŠTĚNÍ!

Co psát a dodávat k našemu největšímu úspěchu všech dob? Plán je splněn ba překročen! Rok dopředu Melis tipoval úspěch našich barev. Já sejčkařil a raději se držel nižších cílů. Melis si dává vždy nesplnitelné cíle a já zase z legrace kontruji, že každé naše zlepšení je krokem zpět.

Vše dopadlo, jak jste četli anebo viděli. Melda  (pro mne od neděle tzv. kněžna Libuše) věštil správně a já jakožto Teta (starší sestra Libuše, které kluci říkají strejda Elva) mluvil s duchy. V každém kole druhé místo a nakonec celkově stříbrná medaile vypadá jednoznačně, ale opak je pravdou. Soupeři byli silní, družstva se o každý zápas perou, jako psi o flákotu masa a trenéři sledují s pozorností ostřížů, co bude na nás platit. I my hledáme skulinky v obraně protivníků a připravujeme se na jejich Achillovy paty. Pak se mně stačí pouze maličko domluvit s Apollonem, aby naše střely padaly přesně do těchto slabin, a už se vyhrává!

Je nesmysl si myslet, že ve dvou lidech s proroctvím a kamarádčoftem s nadpřirozeným odtáhnete všechno. Notně nám pomáhají fanoušci, oddíl a také Petr Sezemský, jenž do zápasů zavedl okamžitou statistiku, kterou dělá levou zadní. Kluci hráli na začátku zabržděně a nás to mohlo stát i medaili. Později se hra s bojovností  zlepšovala a nakonec ukázali mazec hru, že jsem radostí skákal do stropu (tady myslím haly na Slávii – mám totiž stále takový výskok pozn. aut.).

Z toho se také odvíjely trenérské debaty s Meldou. První večer jsme proti sobě v osvěžovně seděli, jako po funuse stranického předsedy. Z touhy po celkovém vítězství byla obava o udržení čtyřmi turnaji vybojované pozice na výsluní žákovského volejbalu. Vytáhl nás ze splínu za sestrou s vajíčky přijeduvší Sekeráš. Četl nám inzeráty: „… je mi čtyřicet dva a bydlím u maminky …“ a zase jsme se chechtali jako pominutí. Šli jsme brzo spát.  V půl desáté!

Jenže to Elvisovi nedělá dobře. Čuměl od pěti ráno z okna, jak se u Orlice páří kačeny, chtěl si s někým povídat, pouštěl si televizi, chodil do dodávky pro papání a nabízel je spolubydlícím nocležníkům. Vyrušoval! Pak se podílel na buzení našich hráčů. Opravdu jsou po ránu PARADNÍCI! Odzkoušeně se jelo do potravin ke Koulovi, kde si každý koupí co chce a hurá do haly.

Tam sice herní trápení pokračovalo, ale již jen jeden zápas s Lípou. Pak začal koncert a rozjetá mašina válcovala každého, kdo jim přišel do cesty. S Melisem jsme se střídali na postu kouče a asistenta, Petrové na lavičce dělali pomocníky ve zmiňované statistice a Sekeráš řekl, že si to doktorské minimum dodělá! Náš tým v nových dresech od Fadi tlačili k vítězství řádící fanoušci, kteří přijeli vypraveným autobusem. Komentátor pro TVCOM je zmiňuje ve velice dobrém světle slovy, že by nám je mohly závidět extraligové kluby. Pro komunikaci mezi rozhodčími, ale moc nepřidali. Zkuste něco říct, když je na tribuně randál, jako když startuje raketoplán … 

Po všech vyhraných sobotních zápasech jsme se jeli za odměnu nadlábnout k Černýmu koňovi na Staré náměstí. Šoféra dělali Mazlik s s Pavlem Zvěřinou. Kasa s černým fondem se ohnula jako bambus, protože i v této restauraci přitlačili na pilku. Svíčková 149,-! My s Melisem měli dietu a tak jsme vdechli půl kila marinovaných žeber, protože víme, proč se říká: Dobrák od kosti!

Extra poděkování patří majiteli bufetu Pod Rampou Sergeji Makarovovi. Ten nás, jako volejbalové jádro jezdící pravidelně společně s kluky na soustředění do Hošťálkové, tak pohostil, že na to dlouho nezapomenu. Muzika břinkala, Robin se Zavařeninou dělali estrádu, tancovalo se a zpívalo jako na vesnické zábavě. Pro zpestření jsem si šel zapůjčit do hradecké VIP tác s hromadou tlačenky a cibulí. Snad mne nikdo neviděl. A kdyby - rád to všem ošizeným ve Svitavách vrátím i s úroky.

Na konci, když bylo po všem a chystalo se později dobře zvládnuté a pestré vyhlášení, tak mne dostalo setkání s mnoha gratulujícími trenéry, funkcionáři a štěstím plačící Saskií. Měl jsem všeho plný kecky a byl naměkko. Snad proto jsem se na slíbený rozhovor vybodl a šel k Sergejovi na pivo. Ten mně, jako dárek pro celý realizační tým, vnutil dvě lahve sektu, ať úspěch někde řádně oslavíme. Chtěl jsem být sám. Ne proto darované „šáňo“, ale abych nedělal ostudu …

Gratuluji Kubovi Lejskovi k dobře zvládnutému, třídennímu maratonu a k věcem, jež ve článku nejsou. Hrálo se ještě na další tělocvičně Speciální školy, kluci si pochutnávali na perníkách a pití zdarma, dospělí o sobotním večeru koštovali jedenáctku a neubývající tlačenku a u toho se handrkovali o tom, jestli jim Jirka Zach odpověděl na to, co chtěli anebo odjel ihned domů. Do toho všeho si dělali rozhodčí jedničku a v tom je kontrolovali delegáti. Tady hlavně pozor na skrytý palec. Přesnost rozhodnutí je až na druhém místě.

Myslím, že je Kuba rád, že to má za sebou a bude se těšit jinam, kde se musí pochlapit někdo jiný (viz. zanedlouho konané Mistrovství republiky ve Svitavách). Však příští rok mu konání přiklepnou zase! Komentář plus hodnocení hráčů a sebe nechám na Meldovi. Ten má přesnější oko a střízlivější úsudek. A samozřejmě se nedočkavě těším na věštbu kněžny Libuše: „Vidím družstvo veliké, jehož sláva se bude dotýkat hvězd… „

Odkazy z Deníku.cz:

http://svitavsky.denik.cz/ostatni_region/trener-od-mnohych-dostavam-gratulace-ktere-me-hodne-hreji-20120315.html 

http://svitavsky.denik.cz/ostatni_region/volejbalistum-zacinkalo-stribro-20120315.html