Jak už bylo avizováno v předchozím komentáři ke KPI mužů, vlivem technických komplikací se zpozdilo informování čtenářů z utkání našich mužů. Nyní se vracíme k minulému víkendu, kdy v sobotu 20. října hostily Svitavy tým Chvaletic. Hovoří headcoach Václav Liška:
Týden uběhl jako trať z haly do Konga, zaběhnutá jamajským sprinterem Usainem Boltem a nás čekal další dvojzápas. Tentokrát jsme doma hostili ostřílené chlapce z Chvaletic. Před zápasem jsme byli všichni nadšeni! To jsme ještě netušili, jaký dostaneme výprask.
Energetik se letos podle všeho zbavil starších a zkušených borců. I v našich řadách to krapítek prořídlo. Z mně neznámého a dosud nepochopeného důvodu, chyběl Bubu a navíc nám chyběla hlavní úderná síla – Onďas. Na postu diagonálního hráče se tedy ukázal Kvápa. Neneabečeli jsme nic…
Problém s absencí jsme nakonec vyřešili díky starším žákům (potažmo kadetům) a to Kvápovi (David Kvapil), Sašovi (Alexandru Konečný) a Arnoldovi (Ronald Čadílek). Díky kluci!!! Bohužel bylo vidět, že nám kdosi schází. Na nahrávce se nám pomalu začíná rozpinkávat Daňas (Daniel Plevák), ale chlapci z naší „kumpačky“ na něj ještě nejsou dost dobře zvyklí.
Chvaletičtí nás přehrávali snad ve všech činnostech a zápas se pomalu měnil v tragédii. Jejich smečaři si doslova pohrávali s naší obranou. Sem tam se nám sice povedlo zahrát tvrdým útokem, ale těchto situací bylo asi jako prstů na ruce zdatného dřevorubce, který celý život pracoval s pilami všeho druhu! Ostatně výsledek posledního setu, kdy se soupeř rozhodl, že si s námi přestane hrát, mluví za vše.
Druhý zápas byl o poznání lepší. Na účko se dostal o něco zkušenější hráč Pája Simonů a svého úkolu se zhostil docela dobře. Sice bylo stále patrné, že soupeř je lepší, ale bojovný duch a snaha znepříjemnit soupeři výhru zapříčinili, že diváci na chvilku opustili své či cizí ratolesti a zabředli do hry. Ta byla plná úsilí, skvělých akcí a dle mého názoru byla rozhodně koukatelnější, než zápas předchozí.
TJ Svitavy – TJ Energetik Chvaletice 0:3 (-18,-23,-9), 0:3 (-20,-18,-22)