Den otevřených dveří

Dnes odehráli starší žáci A i B poslední zápasy v Krajském přeboru pardubického kraje. Hrálo se Lanškrouně na Střední odborné škole. Vyjížděli jsme ze Svitav dříve, protože „béčku“ chyběla dohrávka s domácími z druhého kola. Nemocnost je solidní, ale nenechám na pokoji ty, kteří byli bez omluvy. Za „áčko“ nepřišel na sraz odjezdu David Kvapil (volal mně pak do dodávky v Rudolticích, že zaspal) a za „béčko“ se bez omluvení nedostavil Jan Drejslar. Oba mají průser velkej jako Brno!

Jelo se opatrně, protože byla ráno silnice sklinka. Střední škola měla den otevřených dveří a tak jsem u vstupu přihlásil zapisující paní dvě děti na obory mechanik mechatronik a knihař pro ruční zpracování. Ten druhý obor se mně dost pozdával, pěkně si číst po dobu studia v knížkách a občas svázat nějakou tu vazbu podobnou hrudi Arnolda Schwarzeneggera. Teď jenom nevím, kde ty děti z vystudované základky seženu, když mám jen jednu dceru na gymplu… Ani jména paní, v dlouhých chvílích luštící sudoku netrkla: Jan a Tomáš Marný …

Hala na škole je moc pěkná. Sice míň místa na podání a hodně čar na všelijaké roztodivné sporty, ale čistá s umělým povrchem a správkyní, že jsem si boty zouval již při prvním očním kontaktu s ní! Měli otevřené i byfé, ale to není nic na moji svačinku připravovanou ráno na pánvičce s láskou. Speciální pochvalu vylepuji pánům Martinu Jozovi a Jiřímu Svatoňovi. Vše připravené dle dohody o předehrávce, žádné nervování, citlivý rozhodčí (i citlivá rozhodčí – kdo chce adresu na facebook, tak u Sašeny Konečného) – zkrátka tak jak to mám rád.

Áčko si nezahrálo, protože tady se horkotěžko pro ně hledá soupeř. Takové ty začátky setů 14:0, než z machroviny vyvedeme nevynucenou chybu nikoho nebaví. Ještě se u toho řechtaj, jako Veškrnová u zubaře. Za to béčko hrálo chvílema celkem solidní volejbal. Po dvakráte docela zdárně v setu tlačili Lanškroun, ale koncovky jim nevycházely. V prvním zápase v jednom setu dokonce vedli 20:16 a pak v odvetě ve druhém setu 8:2. Nějak se jim nedostává odvahy s balónem třísknout, anebo po dobrém úderu zařvat jako když na nože bere. Chvilkama jsou nerozhodný, jako levnej kompas. Parkrát jsem na ně houkl, že je zmaluju jako moravskou truhlu! Ale všechno v dobrém. Já už se na ně tak těším!

Solidní pohybovku předvedl Lukáš Siekiera. Sice mne s nahrávkou přes rameno štve, nechce chybné postavení k míči opravit, ale posbíral tam několik parádních míčů v poli, tak proto mu dneska zvedám ruku nad hlavu, jako to dělají rozhodčí v boxerském ringu!

Komentář k článku z Lanškrouna (jsou věci co mě těší):

Jirko,

díky za pochvalu a za úžasný článek.
Ani jsem netušil, že jsi takový "Viewegh". Budu muset Tvoje články číst častěji.
Krásně se to čte, měl bys uvažovat o profesionální karieře spisovatele, zvlášt, když už budeš mít svoje knihaře. /Honzu a Tomáše Marných /
Já bych Tvoje knihy kupoval, myslím, že by šly na dračku.
Jinak je z článku krásně cítit, jak volejbal děláš s láskou a máš mládež rád.
Klobouk dolu.    

Měj se krásně, a spostu sil do další práce. Martin Joza

(mimochodem kamarád z atletiky před asi 20-ti lety)