CEV-Cup, Challengeround - VIENNA : CUNEO 0:3

Rychlá rozhodnutí jet či nejet. Náhlé akce bez přípravy. Hurá a už se někam valí. To obvykle patří k nejlepším akcím, na něž se rádo vzpomíná. Zkusím vyprávět od začátku. To že se hraje ve Vídni CEV-Cup jsme věděli dost času dopředu. Přípravy se téměř žádné nedělaly, prostě bylo jasné, že se jede na dobrej voliš s našim zastoupením v podobě extra rychlého hopana Petra Pláteníka. 

Jenomže nastaly malikaté komplikace. Petr alias Sezem s vědomím rozkopaného bytu na cimpr-campr zkoušel doma tzv. kvedlat. Znám jej. Umí to! Pro tentokráte se stalo snad poprvé za celý jeho život , že na doporučením jeho herečky  zůstal za  odměnu doma a nikam na volejbal nejel! No nejel říkám! Nedivte se, to se může přihodit každýmu a taky se to každýmu už určitě stalo (jen Elvis i přes slibený vyhazov na ulici, důtku s výstrahou a  hrozbu odebrání velkého plyšového medvěda naspaní stalé odolává - za zády mu říkáme dle J.F.Coopera - Poslední Mohykán). Co dělat? Poslední spásou byl Zdenál. Jenže jemu se schumelilo tolik práce, že se opupínkoval a málem chytil i psotník.

Teď nebylo s kým a taky čím do Vídně! Bylo rozhodnuto, že se jede ve 14:00, protože po cestě v té ostré zatáčce na D1co vede na Bratislavu - jo v Brně byla dohodnuta pracovní schůzka. 13:35 volám Pipinovi. Ve Vídni byl naposledy jako žák, zkoušky v Praze má hotové, tak proč ne?! Na rozmyšlení měl fest času. Je rozhodnut za 7 sekund. Přistavuji nejmenovaný vůz škodových závodů a jedeme.

Cesta na sněhu neutíká zdaleka tak jak jsme si představovali, ale Plátno píše z Vidně, že je tam silnice suchá. Naženeme to na silnicích Rakouska. Však tam to bude pohoda. V Brně schůzka za 1. Jen Pípa chodí okolo auta a nedaří se mu je zamknout. Bodejď, centrál nefunguje a všechny zámky jsou záměrně zalité epoxidem. Vůz se zamyká kufrem, ale psssst, to zlodějům neříkejte! Nakoupíme dárky k Valentinu pro známé a jsme na čáře. Od tud je cesta přímo pro vraha! Značky s omezením na 30km/h, provoz jak v Tokiu, zelené vlně se barva mění v červenou. Pán Bůh nás trestá, že se nemodlíme!

Po třech hodinách parkujeme u Budocentra, ale zase k hale blíže než p.Kleiman (tj. šéf asociace).Předáváme dárky známým. Dostáváme náramky (ne od policie - nýbrž od pořadatelské služby) a jdeme do V.I.P. Hráči se dorozcvičují na síti, servis a jde se hrát.

Nechci tvrdit, že Hot Volley vždy tahalo za kratší konec. Několikráte pěkně dotáhlo a dokonce vedlo dlouhou dobu o 4b. Jenže Cuneo byl opravdu soupeř, který hraje "vyšší dívčí". Nedávali vídeňákům vůbec šanci. Když bylo potřeba přitáhnout, tak zabrali a bylo po žížalkách. Nejlepšímu rakouskému mančaftu nepomáhala rychlá hra na síti ani riskované podání. Protivník se vždy oklepal a zahrál co potřeboval. Jako by chtěl říct: "TO už jsme zažili tisíckrát! To se nepouští ani při setbolu." Hráli přesně na příjmu, vysoko přes blok a podání bylo zlatým hřebem středečního večera. Sem tam si dovolili něco pokazit a rozhodčí tlačil kam měl. Domácím! Co lahodilo oku fanouška bylo nadmíru zajímavých míčů, co se dá ještě a všelijak ve volejbale zahrát. Těžko je popsat a musí se vidět. Pro tentokráte jich bylo hafo!

Jen "praporkáři" si uřízli vostudu, že by bylo na kabát, sako i vestičku ("i když ví každý blbec, že se přeci letos vestičky nenosí!"). Zřejmě ten kdo je školil jim neřekl, že se může ukázat nějakých těch 20% pro domácí navíc, ale ne sto! To už je moc. I 302 přihlížejících diváků kroutilo hlavami a pak se jim začali smát, že tam ze sebe dělají kašpary. Ti dva z plného počtu diváků se moc pěkně napapali dobrot rakouské kuchyně. Pipin se zhlédl v na Vídeň prťavých řízečkách ve velikosti dávky ve školní jídelně a proto jich ztrestal jak říká šest. I když já se se přikláním k číslu devět. A mě zachutnalo kuřecí obalované anglickou s artyčoky a sušenými nakládanými rajčaty.

Následovalo focení s hvězdami dne - Petrem Pláteníkem, něž se muselo počkat až po TV rozhovoru pro ORF a bulharským repre Vladimírem Nikolovem. Poděkovali jsme a družně pokecali na taraflexu s Plátnem. Byl spokojený, i když jeho rozlítaný život bych za svůj neměnil (ihned odjížděl do Bratislavy a to zase jen na otočku). Žádal mě, ať o něm lidi píšou přesněji a ne co si vymyslí a nebo se domnívají, že to tak asi bylo. Odměnou nám všem bude jeho hecířský duch, pohoda přelévající se na ostatní a úsměv i z hřiště.

Dále jsme poklábosili se známými z BudocenterCafe. Pípa si dal něco ostřejšího na povzbuzení ducha a rozvázání jazyku v angličtině. Já motal třemi řečmi najednou: známí mluví angl., příchozí hárleyaři německy a maskot haly Adam polsky. Ještě jsem si říkal kdy příjde borec, co má na starosti osvětlení v hale - to je Filipinec!

Cesta domů probíhala výborně. Žádný auta, klidná cesta, dobrej nespící společník. Jen to otočila policejní dodávka a jela za náma asi 30km. Nechápu co to mělo znamenat, ale když je bavilo čuchat nefunkční katalyzátor, na něž jsem si nechal udělat podfukem emise, ostré hrany na dvakrát proražených dveřích, nezaplacené povinné ručení a propadlá technická, tak to jsou chlapi na svém místě! Jinak dálniční známku do Čech jsme nalepenou měli. Ale týdenní z předloňska. Tak to vidíte  ... a pak že něco nejde!

Inzerát: "Prodám škodu Octavia za dobrou cenu v perfektním stavu s doklady!"                        Zn: Videň s ní jezdním normálně furt!

Aon hotVolleys VIENNA - Bre Banca Lannutti CUNEO 0:3 (19:25, 23:25, 21:25)
Spieldauer: 76 Minuten
Scorer aon hotVolleys: Antunovic und Schneider je 11, Reiser 10, Laimer 9, Morales 3, Porello 1

Diváků bylo málo, protože byly prázdniny!  - poz.red.

Rozhovor pro ORF (všiměte si, je to napsané na mikrofonu) s Petrem Pláteníkem

Společná zleva: Elvis, Plátno, Pipin, Nikolov