Bez Medvěda se hraje těžko!

V neděli byly rozehrány finálové skupiny starších žáků. My jsme postoupili z prvního místa a s námi šla do bojů o vítězství v pardubickém a královehradeckém kraji družstva Chocně a Litomyšle. Hradečáky zastupovala Slavia A a Slavia B. První zápasy z šestikolové soutěže pořádala již zmiňovaná Slávie a stejně jako my bude pořádat dvě kola. Po jednom bylo přiklepnuto Litomyšli a Chocni. Toť úvod pro nezasvěcené a jak vidno, bude soutěž ještě pořádnej mazec, u kterého si naši domácí diváci příjdou na své!

Ráno s pomocí auta pana Nováka a elvisova dragstera (speciální auto přizpůsobené pro závody s pevným startem na krátké vzdálenosti, kde zrychlení dosahuje 5G pozn.red.) jedeme na Hradec. Nejede se vesele, neboť nám chybí bijec Medvěd, tou dobou na pozorování v nemocnici s nejasnými problémy s kufrem. Dále nemůže druhý nahravač Dan, smečař Mirďas a chorobu při příchodu hlásí střeďák Pallouš. Cholera nás kroutí jako Rusko v devatenáctém století. Kdyby všichni poslouchali elvisovy rady o prevenci a hygieně, ale o tom až zase jindy.

Cesta ubíhá na pohodu, jen do vrčení motoru se ze zadního sedadla ozývá hlasité vychrupování Lordmišánka. Má důvod. S druhým kamarádem a solidní řádkou děvčat oslavovali v sobotu svátek do tak pozdních hodin, že i já se tou dobou bojím chodit domů a raději zůstávám v zařízení, které se o mě doposud staralo. Po vyzvědění této informace Elvis naštvaně mlčí a spřádá nabonzování Melisovi.

V hale se vše chystá na Vánoční turnaj děvčat (Svitavy jsou samozřejmě zastoupeny i tomto volejbale skupinou Jirky Švihela a Marcelky Smělé) a nám jsou vyhrazena dvě hřiště, což je přesně co potřebujeme. Horší je další organizování domácích. Již pohled na zápisy, které by se u nás nedaly použít ani na Městskou ligu říká, že to tady nebude na nějaké profi úrovni. Zapisuje kdo má čas ze střídajících hráčů a čísla otáčím jednou já a jednou pan Novák. Na jednom kurtu dokonce rozhoduje čtrnáctiletý kluk, kterému se nikdo ani neobtěžoval vysvětlit tři základní pravidla volejbalu. Samozřejmě to naštvává hráče, kouče a dělá to ze hry zkysanou bramboračku. Jak v zápase s Litomyšlí, tak s Chocní dochází k velice sporným rozhodnutím, pro obě strany nepřijatelným a tak se na sebe trenéři dívají jako bubáci a podání rukou po zápase by mohlo vyprovokovat rvačku. Naštěstí oba zápasy vyhráváme dva nula.

Ve třetím zápase nastupujeme proti Slavii A. Ta nám nedává šanci. Kluci jsou zaraženi z dobře servírujícího hráče, jež do každého servisu tříská jako hluchý do vrat. Je králem na hřišti a dovolí si cokoliv. Kazí jeden míč z deseti a my si s ním neumíme poradit. Ostatní jej v mančaftu jen doplňují a naštěstí dělají čas od času školácké chyby, ze kterých sebereme aspoň pár bodů. Napsat teď, že jsme složili zbraně je blbost. Normálně jsme se ze soupeře posrali! A je to na světě. Osobně si myslím, že to až tolik nevadí a je dobré si z prohry vzít to pozitivní. Mnoho takových pocitů za sezónu nemáme. Není chybou ji udělat nýbž ji opakovat. Výmluvy nejsou na místě, určitě umíme hrát líp, bojovněji byť -  bez Medvěda se hraje špatně.

K veselejšímu zážitku patřilo v neděli vrácení zapomenuté teplákovky Palloušovi od pořadatelů z kvalifikace Českého poháru. Chlapec je to sice chytrý, ale stále se mu do hlavy pletou rozverná děvčata a tak vytroušení erárního oblečení z makovice je méně bolestné, jak termíny všech večírků, kde to bude hýřit štíhlými, vysokými a vybavenými děvčaty (jak sám píše sám o sobě na webových stránkách viz.odkaz: http://www.volleyball.svitavy.cz/drupal/?q=ho-alkova-ucelne-stravene-prazdniny pozn.red.). Tímto dlužíme na přání hradeckých pořadatelů jedno pivo a zakápnutý rum. To si bude muset vyřídit ta naše hlava děravá sama …