Píďalka zpovídá Pěnkavu

Tuhle holku nejde na hřišti přehlédnout, teda spíše přeslechnout. Je to naše Denča alias Pěnkava. Čtěte dál a dozvíte se víc o její přezdívce.

Jméno: Denisa Antošová
Družstvo: Kadetky
Post: Nahravačka
Ročník narození: 1995
Výška: 169 cm

Jaké byly tvé volejbalové začátky? (Kdy, kdo tě trénoval)
K volejbalu mě přivedla má sestra asi ve druhé třídě. Chodila jsem se dívat na její tréninky, zápasy. Hra se mi moc líbila. Jednou nás tam přišlo víc a šly jsme také na hřiště. Každý si přivedl svoji kamarádku a tak se to rozrůstalo. Trénovala nás nejdřív Marcela Sezemská a zanedlouho nám byla přidělena Ivetka Špačková, se kterou to táhneme až doteď. Nedávno jsme to na tréninku počítaly a je to už minimálně 6 let.

Vývoj vzhledem k postům, co hraješ a co bys nejraději hrála?
Nejdříve, ve čtyřkovém volejbalu jsme hrály každý všechno. Pak v šestkovém jsme se tak trochu rozdělily na posty, které se ale ještě pořád měnily. Mně však byla od začátku přidělena role nahravačky. Většina holek se třeba střídala na dvou postech, ale já pořád nahrávala. Vždycky jsem si přála, abych šla třeba na smeč. Jednou jsem přemluvila Ivetku na zápase, abych šla aspoň na jeden set na smeč a tak se tak nakonec stalo. Ovšem to nedopadlo moc dobře a i já si uvědomila, že nechci být smečařka, ale nahravačka. Ano, ráda si bouchnu do míče, nebo jsem štastná, když občas něco zblokuju, ale náhra mi přirostla k srdci nejvíce.

Tvůj největší sportovní úspěch?
S holkama jsme vybojovaly loni 3. místo KP starších žákyň a v roce 2008 3. místo v KP přípravky. V roce 2009 také 3. místo na Zmrzliňáku. Letos jsme zatím na 1. příčce tabulky, a tak doufám, že už se od toho 3. místa posuneme výš a udržíme si 1. místo:). Nesmím však zapomenout také na MVL ZŠ, kde jsme za gymnázium vyhráli 3. místo a jako nováčci letos na II. MVL 7. místo, které pro nás bylo úspěšné a motivující do dalšího ročníku.

Provozuješ ještě jiné sporty než volejbal?
V létě jezdím na kole, kolečkových bruslích, plavu. V zimě pak jezdím na lyžích, snowboardu, bruslích, běžkách.

Proč sis vybrala právě volejbal? V čem je volejbal vyjímečný?
Každý sport je vyjímečný v něčem jiném a všichni si mohou najít ten nejzajímavější pro sebe. Volejbal je pro mě velmi zajímavá hra. Neumím si představit, že bych s tím najednou měla skončit.

Kdo je podle tebe nejdůležitější osoba na hřišti?
Říká se, že nejdůležitější osoba na hřišti je nahravač. S tím musím souhlasit. Avšak, představte si, že by bylo 6 nahravačů na hřišti, to by nešlo. I ten blokař a smečař má na hřišti své místo. A bez nich se nahravač neobejde.

Kdo se ti z oddílu nejvíce líbí? Nemusí to být jen tvé družstvo.
Tak určitě bych tu měla vychválit své spoluhráčky jako každý :). Ano, máme ve družstvu dobré hráčky. Ale myslím si, že v každém svitavském družstvu jsou hvězdy, které jakkoliv reprezentují Svitavy.

Jaká je tvoje největší přednost a co naopak slabina?
Mé přednosti posoudí spíše druzí, ale co si myslím, a to se shodneme asi všichni, je můj „jemný hlásek“ :). Naopak moje slabina je, že nedávám pod míč správně ruce. Ještě tak před půl rokem jsem míč hodně brala zespod, ale teď myslím, že už jsem to vylepšila. Jo občas slyším: „Zvedni ruce“!, „Rychleji pod balon!“, ale každý má stále co zlepšovat. Dávám si na to pořád větší pozor a tak doufám, že se to už nevrátí.

Jaké tréninkové cvičení tě nejvíce baví a které bys nejradši zrušila?
Baví mě běhání před rozcvičkou, cvičení ve dvojicích, ale hlavně hra na konci tréninku. Teď si ani nevzpomenu na cvičení, které by mě nebavilo, někdy to a někdy tamto. Nemám snad cvičení, které bych už při pomyšlení na něj zrušila.

Čeho si ceníš na naší trenérce (Ivetka a Marcela=Sokol)?
Na Ivetce si toho cením hodně. Je to hlavně její ochota, kamarádství, snaha a výdrž. Je mi jasné, že to s námi nemá jednoduché. Ale ona je skvělá. Nic mi u ní nechybí. Kdybych se o ní tady měla rozepsat, nebylo by to tu asi jen na pár řádků. Jsem ráda, že to s námi vydržela doteď a doufám, že s námi bude ještě nadále. Marcela je taky dobrý trenér. Po roce jsem si na ni zvykla, ale teď se zase více zaměřuje na juniorky, i když máme většinu tréninků společně. Ovšem je vidět, že každý trenér předává své zkušenosti jinak, takže je dobré vidět více metod.

Jiné

Oblíbené jídlo/ pití?
Oblíbené jídlo jsou špagety a čína. K pití mi stačí obyčejná voda.

Jaký se ti líbí kluci?
Líbí se mi kluci, kteří něco smysluplného dělají, jsou inteligentní a je s nimi sranda.

Co plánuješ po vystudování svitavského gymplu?
Když jsem se rozhodla jít na gymnázium, očekává se, že půjdu na vysokou školu. Ano, je to můj cíl si ji vybrat. Teď jen záleží, co mě do čtrťáku zaujme a co si nakonec vyberu. Dlouho mě už drží zubařka. No ještě mám nějaký čas, tak uvidím, co mě nakonec chytí.

Hrála si na klavír, proč si s tím „sekla“?
Ano, hrála jsem na klavír 8 let. S přestupem na gymnázium jsem začínala mít méně času na cvičení a to bez cvičení pak nejde hrát. Dodělala jsem úspěšně první cyklus a skončila jsem. Nyní si občas něco zahraju, ale už to není jako dřív.

Otázky jen pro tebe

Už je to dlouho, co jsi byla v Hošťálkové, ale jak se ti letos líbila?
Pravda, uteklo to rychle. Ale Hošťálková letos byla zase super. Když jsem však zjistila, že Terezka Baráková nepojede, jelikož ji to její zdravotní stav nedovolil, moc se mi tam nechtělo. Ale zaplaceno bylo a tak jsem musela, ale i chtěla jet. Hošťálková mi každý rok dá něco nového. Něčemu se přiučíme, něco zdokonalíme. Ve volných chvílích se nasmějeme. Je to skvěle strávený čas o prázdninách. Už od své první Hošťálkové, v roce 2005, si pamatuju zážitky, které jsem tam prožila. Jsem ráda, že tam můžeme jezdit. Doufám jen, že příští rok tam budeme o něco déle :).

Poprvé jsme se utkaly s volejbalistkami z Hošti, pověz nám, jak se ti hrálo?
Ano, letos jsme se utkaly s místními volejbalistkami. Bylo to určitě pro nás něco nového. Poprvé jsme taky mohly využít naše libero, Barču Smělou. Hrálo se mi dobře. Fanoušky jsme měly plnou tribunu a to vždycky psychicky taky pomůže. Bohužel jsme ale prohrály. Avšak bylo to dost těsné a tak jim to příští rok oplatíme!

Jak se ti líbilo ve Výprachticích?
Výprachtice byly super. Taková naše druhá Hošťálková. Přijely jsme tam v neděli odpoledne, ostatní tam byli už od pátka. Když jsme našly hřiště společně s chatou, bylo tam ticho. Holky byly na vycházce. To se nám hodilo a tak jsme si v klidu, i když za pořádného větru, postavily stan. Večer to pak bylo ještě takové, že se holky styděly, ale postupně si další dny na nás zvykly a zkamarádily jsme se. Společně s Píďalkou jsme mazaly ke snídani rohlíky, dělaly jsme rozcvičky, hrály chobotničky (podobná hra, jako Rybičky a rybáři) a podobné hry. Náš poslední den byl ve čtvrtek, kdy jsme v noci odjížděly domů, jelikož Píďalka byla v pátek dopoledne obědnaná k zubařovi. Ostatní tam zůstaly až do pátku odpoledne. Holky nás ani nechtěly pustit domů :). Bylo to moc fajn se podívat na úplné začátky děvčat s volejbalem a ještě mě těší, že i když mě třeba teďka na tréninku vidí, tak se za mnou rozběhnou a nechcou mě pustit. Doufám, že jsme jim udělaly jejich soustředění zajímavější a příští rok nás vezmou zase. :)

Pověs nám, jak tě s Vendy (Píďalkou) napadlo, že pojedete na soustředění malých volejbalistek do Výprachtic?
Už v průběhu roku nám Marcela (=Sokol; přezdívka vznikla právě ve zmiňovaných Výprachticích) řekla, že pojede na toto soustředění. Zeptala se nás, jestli bychom nechtěly jet taky. Nám se to zdál jako dobrý nápad. Měla s námi jet ještě Barča Šimková, ale návštěva u zubaře se nedala přesunout a tak jsme se s Vendy vydaly do Výprachtic samy.

Jak vznikla tvoje přezdívka Pěnkava?
Přezdívka Pěnkava, společně s Píďalkou a Sokolem, vznikla jeden den ve Výprachticích. Ten den jsme šly na výlet do Čenkovic a Marcela pořád na holky volala Poštolky, až Vendy na ni houkla: „Neruš Sokole!“. U večeře jsme jí už s Vendy nazývaly a Marcela se pomstila tím, že Vendy nazvala Píďalkou. A mě aby to nebylo líto, mě Vendy nazvala Pěnkavou, jelikož se domnívala, že Sokol i Píďalka jsou nějací ptáci, tak abych nekazila partu. Vendy však nevěděla, že Píďalka není pták a to tomu dodalo ještě více smíchu. Až doma se pak dozvěděla, co doopravdy Píďalka je. Nyní se moje přezdívka stále uplatňuje na trénincích, i když Sokol v tom má nepořádek :).

Dá se říci, že si nováček v psaní komentářů k zápasům, jak si se k tomu dostala? Baví tě to?
Ano, psaní komentářů k našim zápasům jsem začala od letošní sezóny. Dostala jsem se k tomu tak, že jsme jely s Ivetkou na turnaj do Pardubic. Týden po tom dni a na internetu pořád žádný komentář. Tak jsem se zeptala Ivetky, jestli něco napíše a ona mi řekla, že nemá vůbec přístup k počítači, ať to napíšu za ni. Tak jsem si řekla, proč jeden komentář nenapsat. Pak nám začala sezóna a už to brala jako samozřejmost, že napíšu komentář. Mě to nevadilo. Ba naopak, moc mě to baví psát něco takového, co si někdo přečte a není to jako slohovka ve škole, kterou napíšu na 3 A4, oznámkují mi ji a založí s ostatními do šuplíku.

Těšíš se na Vánoce a máš nějaké sůprdůpr přání pod stromeček?
Na Vánoce se těším, těším se i na sníh, ale mohl by napadnout tak pár dní před Štědrým dnem a vydržet by mohl do našeho lyžáku. Letos jsem si už ta trochu vybrala dárek pod stromeček. Na začátku školního roku jsem navštívila díky škole jižní Francii, která byla moc krásná. Nějaké extra další přání nemám, ale uvidíme, co mi ještě Ježíšek nadělí pod stromeček. Snad tam něco najdu :).

Sleduješ volejbalové stránky, co nejvíce?
Po pravdě řečeno jsem na volejbalových stránkách dost závislá. Sleduji uplně všechno, co se tu napíše a zveřejní. Myslím si, že to byl dobrý nápad udělat něco takového.

Co vzkážeš fanouškům?
Fanouškům bych chtěla vzkázat, ať nás všechny volejbalisty chodí podporovat na zápasy. Je to hnedka lepší, když se hraje před zaplněnou tribunou.

Díky za rozhovor