2. kolo ČP - konečná

Uplynulý víkend se za účasti našich starších žákyň odehrálo 2. kolo Českého poháru.
Druhou omičku moravské skupiny hostil Frýdek-Místek. Hrálo se v moderní nové hale na dvou kurtech. Na turnaj jsme odjížděli vzhledem k počasí již v pátek a po tříhodinové cestě jsme doklouzali do zachumeleného Frýdku. Ubytování bylo v hornickém stylu – bytový dům Paskov – asi 14 pater bývalé hornické ubytovny – skromné, ale vše fungovalo. Až na balkóny – tam se nesmělo chodit z důvodu havarijního stavu zábradlí, což nám v tomto počasí ani moc nevadilo ☺

Páteční společná večeře se nekonala, protože zásoby jídla z domova byly opravdu luxusní. Trenér ještě ochutnal, jak říkají místní „Radka“ 12 v nedaleké zakouřené restauraci s příznačným názvem Karbon, kde se zastavil čas někde v roce 85 (až na tu plazmu na stěně). A teď už k volejbalu.

Nebudu popisovat jednotlivé zápasy, protože o těch stručně informovala Pavlína v průběžném zpravodajství. Chtěl bych napsat něco o týmu a hlavně týmovém duchu,
který tohle družstvo má. Družstvo je složeno z hráček tří ročníků, ale působí při hře i mimo kurt velmi jednotně a řekl bych až dospěle. Starší hráčky si dovedou udělat na hřišti pořádek, když to „mladé pušky“ flákají nebo jsou „myšlenkově“ mimo.
Mladší hráčky zase svojí touhou hrát a ne jenom střídat (viď Niki) strhávají celé družstvo k dobrým výkonům.

I když jsmem nepostoupili do dalších bojů, ve hře lze vidět velké zlepšení. Uhráli jsme dobrá utkání i s družtvy, která jsou daleko zkušenější.

Věřím, že naše účast v českém poháru se zúročí v dalších utkáních KP a budeme se dále zlepšovat.

Ještě pár perliček. Verča si prožila přihrávačský zlý sen. V závěrečném utkání s Olomoucí v prvním setu za stavu 24:21 pro nás nastoupila na servis levoruká soupeřka a vybrala si Verču. Svým servisem ničila Verču i celé družstvo.
Když už to Verča zvedla, tak jsme to v útoku neuhráli. Prohra 24:26 byla hodně krutá.
Verča to však nezabalila a v dalším setu a následně tiebreaku už opět hrála s hlavou nahoře.

No a nazávěr perla v podání Terezky Kissové. Co má hráčka dělat, když se balón od soupeře plazí po pásce a je chvíli u vás a chvíli u soupeře? Rozhodně na něj nesahat, ale řvát a řvát (ječet, pištět, kvílet…), co to dá. Míč určitě spadne zpět k soupeři. Názornou ukázku vám Tereza určitě ráda předvede na příštím tréninku.

Chtěl bych všem děvčatům poděkovat a popřát mnoho úspěchů.

Jirka

Speciální poděkování panu Tmejovi za bezpečný dovoz i odvoz na sever Moravy v takové slotě.