Po sobotním kole mladších žáků na domácí půdě a v podstatě po rozloučení s našimi kurty před zazimováním museli se stejní kluci přesunout v neděli do Lanškrouna na zápasy přípravek. Tedy trojkového volejbalu. Na tradiční sraz 7:45 přišli všichni výjma dvou ospalců přesně na čas. Auta byla přistavena od tří trenérů - David, Petr a Elvis, plus od tatínka dvou Aligators Petra Siekiery, který je již také napůl trenérem. Rodičům dovezvší děti jsem slíbil, s přihlédnutím na sobotní "fičák" v odehrání KP ve Svitavách, že přijedeme dříve než v jednu hodinu. To byla chyba! To byla minela! To jsem něco zakřikl!

Cesta do Lanškrouna je stále stejná - úplně nahouby! Po přijezdu na místo se k teplotě nefandící volejbalu venku (bylo 9°C) přidal ještě jeden element. Organizace. Na lanškrounských kurtech hráli najednou přípravky kluci i děvčata a ještě dvojzápas okresní přebor muži. Okresářům stačil jeden kurt, děvčatům tři a na kluky z šesti zbyly dva. Myslím si, že je chyba v domlouvání se trenérů u dívčích složek na předchozích kolech. Zkrátka je to systém: "ono to nějak dopadne" nebo "ono se to nějak odehraje" ! Do organizace tento blázinec vnáší chaos, a proto jim mohu z mojí pozice poradního hlasu doporučit místo pevně zvolených termínů.

Začalo se hrát ihned, co se kluci kvapně rozcvičili. Pomocí trenérů se rychle dosazovala družstva na spád hry, na plnou obsazenost dvou kurtů a zamezení sebemenší prodlevy ve vytíženosti hřišť. Litomyšlský trenér, který má v soutěži dvě družstva, navrhoval odehrání svých zápasů doma, aby nezdržoval další hru. To se po dohodě organizátorů zamítlo, protože polovina družstev v soutěži je ze Svitav a to bychom mohli hrát půl soutěže doma mezi sebou. Všiml jsem si, že u dívčí soutěže po odehrání mačů zůstávájí hřiště 15 minut osiřelá. Šel jsem se operativně zeptat pana Tomišky, jestli jsou volná, nebo proč se na nich nehraje. "Co je ti do toho!", zněla odpověď. Ano, takto mezi sebou rozvazujeme ve volejbale, když se potřebujeme na něčem společně domluvit. Škoda pro nás, že v zastání se mu dostalo od jediné trenérky a tou byla ta ze Svitav.

Při druhé pauze, kde jsem zaslechl nabídku pro trenérky děvčat od výše zmiňovaného organizátora: "Dáš si rozpustnou nebo lógr?" jsme s Petrem nevydrželi a vzali kurty útokem! Petr přelajnoval na trojkový volejbal, já nahnal naše patřičná družstva čekající na svoje zápasy a vlezl si za počítadlo. I mladou rozhodčí nám z empire stáhli. Stačili jsme za 42 minut odehrát na dvou kurtech čtyři zápasy. Samozřejmě došlo před očima dětí k dalšímu incidentu. Po dopití kávy se přece bude pokračovat. Už už to vypadalo, že kluci budou muset zápas uprostřed setu přerušit, ale nakonec se pan Kabelka při slovní přestřelce na úhlopříčku kurtu nedal panem Tomiškou zastrašit, zápas se v klidu dohrál a dívčí celky mohly dále pokračovat v pauzírování. Jen zmatené otáčení hlav dětí, u nestandardně přerušené hry, pevného rozhodnutí ve slovech jejich trenéra o dohrání zápasu a máchání hřbetu ruky ve výši pasu organizátora směrem k nám mně zůstává vrtat hlavou. Snad si to kluci nebudou pamatovat a raději si vybaví úspěšně zahrané míče a jimi použité rady trenérů.

Dorazili jsme po druhé hodině a telefony nedočkavých rodičů s přichystanými obědy a návštěvami u babiček a dědečků drnčely po celou dobu při průjezdu staveništěm (autorem přejmenovaná silnice č.43).  Z toho plyne ponaučení: "Slibuj časový horizont pouze u domácích zápasů - nevíš, co se kde jinde může vyvrbit."

Tabulka soutěže Krajský přebor přípravek chlapců

1.      Litomyšl A                        72 b

2.      Svitavy A                          60          

3.      Choceň                             46

4.      Litomyšl B                        43

5.      Č. Třebová 2                    33

6.-7.Lanškroun                       29

6.-7. Svitavy C                        29

8.     Svitavy B                        28

9.     Svitavy D                        10

10.   Svitavy E                          5