Pro dnešní "číslo" jsem si plánovala dělat rozhovor s nejlepším hráčem či hráčkou, popřípadě s vedoucím družstva vítězného týmu. Poštěstilo se, nejlepší hráč a vedoucí družstva jsou jedna osoba, kterou všichni dobře znáte, ale ... v podstatě neznáte.

Jméno: Miloslav Kopřiva
Družstvo: Sněženky a Machři
Post: Blokař
Ročník narození: 1968
Výška: 187 cm

Jaké byly tvé volejbalové začátky?
To záleží na tom, co je myšleno pod pojmem „volejbalový začátek“. Táta byl volejbalový trenér, takže pokud se tím myslí i koukání na volejbal, tak jsem začal od narození. Ale to si nějak nepamatuju, od kdy jsem s ním chodil (jezdil na kočáru) na kurty. Já jsem ostatně prvních dvacet let svého života na volejbal jen koukal. A to je dost dobrý začátek, ne?

Nejdůležitější osoba na hřišti obecně?
Určitě rozhodčí! Doufám, že si to přečtou. A zapamatujou, kdo to řekl. Co se týče týmu, mozkem je jednoznačně nahrávač. On je ten šachista, který má k dispozici pět figurek s různými schopnostmi a určuje, která kdy a co bude dělat.

Sleduješ svitavský volejbal? Kdo z oddílu se ti v současnosti herně nejvíce líbí?
Sleduju úplně minimálně. V uplynulé sezóně jsem nebyl na žádném zápase – ani chlapů, ani holek, takže hodnotit, kdo se mi v současnosti nejvíc líbí, nemůžu.

Co bys označil za svoji největší volejbalovou přednost a naopak slabinu?
Jéje. Přednost: že mě to fakt baví a že hodně vydržím. Slabina? Vždycky když poslouchám ty odborné debaty (zejména paní redaktorky) o tom, jak se co má, tak nedělám správně nic. Ale naštěstí se na sebe nemusím dívat, tak se tím netrápím. No a taky nerad padám. Proto mě postavili vedle Járy; kdyby jeho žena věděla, že to tričko od antuky má tak špinavý kvůli mně... Díky, Járo! Jinak pocitově mám největší radost z povedeného bloku a zlobím se na sebe při zkaženém příjmu.

Jak se ti líbí systém turnaje MVL? Máš nějaké doporučení pro pořadatele?
Každý systém má něco do sebe. Slabina toho svitavského je v tom, že v některých zápasech základní části o nic nejde a tudíž někdy nemají ten správný náboj. Družstva si mohou dovolit nastoupit i v pěti lidech a když prohrají, nic se neděje. Závěrečný turnaj je naopak kompenzací tohoto nedostatku. Díky němu se totiž nemůže stát, že o vítězi je rozhodnuto dvě kola před koncem a každý zápas – už od čtvrtfinále – má svoji skvělou atmosféru. Doporučil bych zůstat u zavedeného modelu. Ale spíš než doporučení patří pořadatelům poděkování. Kdo nikdy nic nepořádal, netuší, že za tím, co zdánlivě funguje jako samo, je tisíc úkonů někoho.

Kdo z účastníků MVL se ti dlouhodobě vzhledem k podaným výkonům na hřišti líbí?
U mě je jednoznačným největším borcem Petr Lána. Toho fakt obdivuju.

Jak bys zhodnotil letošní ročník MVL?
Rozhodně jako nejvyrovnanější. Jsem za to rád, protože to pak všechny baví, a o to jde. Potěšila mě účast Litomyšle, ti kluci byli oživením ligy. Dále jsem ocenil volejbalový návrat Jirky (George) Kleinbauera. Naopak je škoda, že za Semtamáky nemohl hrát Jirka Vlček, bylo to pro ně výrazné oslabení. Největší dojem v základní části na mě udělal výkon Antiku 2 v zápase proti nám. Ti to hráli srdcem, tak, jak se má volejbal hrát. To pak ještě překonaly Jelita a kroupy v tzv. malém semifinále závěrečného turnaje v zápase proti Condoru – jedním dechem: úžasné. Taky jsem zíral, jak se zvedla úroveň druhé ligy. Tam se mi líbí, jak v některých družstvech nastupují staří matadoři s lidmi, kteří s volejbalem v podstatě začínají. A funguje to. Z toho je vidět, jak je volejbal nejen o výkonech, ale i o partě.

V jakém složení napříč družstvy by dle tvého názoru hrála nejlepší „šestka“ turnaje, včetně libera?
Souvisí to s tím, co jsem řekl teď. Nemyslím si, že kdyby se vybraly největší individuality, muselo by takové družstvo být nejlepší. U volejbalu má svoji hodnotu také souhra, či něco tak neuchopitelného, jako je nálada nebo duch družstva. A to se nedá složit uměle, to musí sednout lidsky.

Můžeš nám (ve zkratce) popsat průběh tvého sportovního života?
Ve zkratce to půjde těžko – vzhledem k mému věku a sportovním aktivitám :-). No, pokusím se. Jak jsem řekl, táta byl volejbalový trenér. Starší brácha hrál volejbal a já bych ho asi hrál taky, ovšem u mého ročníku se tenkrát nedělal nábor, takže jsem se neměl kam přihlásit. Někdy ve druhé třídě jsem začal hrát hokej. A u toho jsem vydržel až do dospělosti. V podstatě už od žáčků jsem hrál nejvyšší soutěže, v mladším i starším dorostu jsme postoupili do dorostenecké extraligy. Makal jsem jako blázen, trénovalo se čtyřikrát týdně (v osmnácti jsem vážil 90 kilo a stovku jsem dal za 12 vteřin). Dostal jsem i nabídku jít do Střediska vrcholového sportu mládeže Dukla Jihlava. To byla tenkrát špička, hrál tam např. Robert (Boby) Holík, se kterým jsem se potkával na hřišti od dětství. Rodiče mi to ale nedovolili, že prý mám jít studovat. Díky kombinaci vážného zranění při zápase a studia na vysoké jsem pak nějak s hokejem skončil. V dorostu jsem k tomu tak trochu hrál závodně tenis. Teda měl jsem registračku a hrál zápasy, ale nebylo to nic světoborného, spíš takový letní doplněk k hokeji. Až na vejšce jsem objevil kouzlo aktivního (i když už „jen“ amatérského) volejbalu. Ale není to jen volejbal, mám rád mnoho dalších sportů – pinčes, nohejbal, bowling, svého času jsem zkoušel i badminton, rád lyžuju. Dnes je pro mě ideálním „sportem“ míčový sedmiboj, tam je všechno dohromady.

Co bys označil v této bohaté kariéře za svůj největší úspěch?
Že jsem na gymplu hodil granátem dál než Jirka Beneš.

Na turnaji smíšených družstev tradičně nastupuješ za Jarovské smeče po boku nesvitaváků, tzv. Pražáků. Mohl bys vysvětlit, z čeho pochází název a jek se tato skupina lidí dala dohromady?
Jarovské smeče - to je nostalgie. Je to parta spolužáků z vejšky. Bydleli jsme na Jarovských kolejích na Žižkově a poznali se na asfaltovém hřišti za kolejema. Hráli jsme v každé volné chvilce, často až do tmy. Je to už dvacet let a dodnes se u volejbalu potkáváme, minimálně jednou za rok na svitavském turnaji. Večer vždycky zajdeme někam do hospůdky, popovídáme, zavzpomínáme, je to fajn. Kluci se sem hrozně rádi vrací; říkají, že to je nejlepší turnaj v roce.

Jaké máš jiné záliby?
Mám zahradu a hrozně rád se vrtám v hlíně. Pěstuju převážně zeleninu. Když k nám přijdete na špenát nebo placky z červené řepy, budou zaručeně BIO :-). Taky hodně čtu – zajímá mě historie a duchovní témata. A sem tam píšu – povídky, eseje, příběhy, básničky.

Oblíbená hudba, film?
Nic vyhraněného. Připadá mi, že dobré hudby i dobrých filmů je tolik, že nemohu určit něco zvlášť oblíbeného. Záleží na situaci a náladě.

Jaký se ti líbí kluci/holky?
Líbí se mi přirozenost, obyčejnost a prostota. Kde je duch, tam je krása.

Co na sebe prozradíš ze soukromí (rodina, práce...)?
Kdybych prozradil soukromí, nebylo by to už soukromí.

Tak aspoň prozraď, proč jsi na některé zápasy MVL chodil v obleku?
To jsem se nestíhal převléct. V období Městské ligy jsem zastupoval Ministerstvo financí při nějakých jednáních se Světovou bankou a musel jsem jezdit do Prahy. Jde o jeden velký vládní projekt, ale vlády se mění a budoucnost projektů je nejistá.

Jaké téma jsme vynechali a ty bys o něm rád pohovořil?
Uf, nejsem zvyklý dávat rozhovory a myslím, že už tak toho bylo dost.

Co vzkážeš fanouškům svitavského volejbalu a čtenářům oddílových webových stránek?
Mějte se rádi a buďte na sebe hodní.

Děkujeme za rozhovor.

Pavlína