"Vychutnávala" jsem si nedělní ráno, ale Marcelčin (Myša Smělá) telefon mě probudil raz, dva. Vybouchl jeden tatínek jako řidič , nemám nikoho k áčku, slyšela jsem z mobilu. Že si vzpomněla zrovna na mě!?!?!? Odjezd před čtvrt hodinou, to mi řekla jen tak na okraj. Miniberušky Tě čekají na hřišti, tak prý dělej!!! Copak já, byla jsem hotová za pět minut, ale Mirek!!! Svačinku, pitíčko, ještě jednu mikinku, ...!!! Ale miniberušky čekaly vzorně, i dva míče měly, dokonce i plánek, kde a jak se dostaneme na hřiště. To mě zarazilo. Kampak to jedeme, že musím mít plánek? Marně jsem vzpomínala, kde jsem ještě - široko, daleko - na hřištích nebyla. Terezka, Kačenka a Markétka přispěchaly s informacemi. Jedeme do České Třebové. Tak to mě dostalo. Plánek jsem si vzala, ale myslela jsem si svoje. Holky, nasedat, jedeme, pokřikovala jsem u hřiště. Už v Lačnově jsem měla pocit, že za mnou sedí miniberušek nejmíň deset, ne jen tři. To bylo řečí, keců, připomínek, ... hlavu jsem měla hned jako škopek. Na hřištích Na Skále už se hrálo, ale nic jsme nezmeškali, prostě jsme měli první zápas volno. Ale zase jsem znejistěla. Na Mirkovu poznámku, jestli jsme tady dobře, že mají některé soupeřky v kohoutku 180, kdežto naše holčičky tak 140, jsem reagovat nedokázala. Ale brzy zmlknul, protože ...
Kačenka Kociánová, Markétka Šrůtková a Terezka Motálková se převlíkly, co by dup, rozcvičily se a šup na první soupeřky - Poličku "C". Dívaly se na mě dost nedůvěřivě, když jsem chtěla, aby je bylo na hřišti slyšet víc než mě, ale daly si říct. Mrskaly s sebou, jako ryby ve vodě, radovaly se a hlavně - hrály na tři údery!!! Soupeřky, když to nešlo na tři, pokusily se nás udolat tenisem (hrály na jeden úder), ale nepomohlo to. Vyhrály jsme 2:0 (20,14) a nejvíc se dařilo Terezce. Koukla vždycky na druhou stranu a šup s míčem do prázdného prostoru. Proti lanškrounským děvčatům jsme nastoupily s respektem. Na hřišti to výškově vypadalo jako školka proti juniorkám. Ale přála bych vám zápas, tedy hlavně první set, vidět. Naše berušky šmejdily po placu jako motorové myši a soupeřkám nenechaly skulinku volnou. Markétka se otřepala nejdřív, asi si řekla, výška, nevýška a dirigovala kamarádky tentokrát ona. Za lajnou to bylo pěkné pokoukání. Až v úplném závěru setu se podařilo starším a zkušenějším soupeřkám strhnout vítězství na svoji stranu a zachránit tak dobré jméno lanškrounského volejbalu. Druhý set už byl jednoznačný, soupeřky vyhrály naprosto zaslouženě. Třikrát kousnout do svačinky a už jsme si brousily zuby na Žichlínek. Kačence se z čista jasna začal dařit servis, i na esa došlo, jistější hned byla i na nahrávce, prostě pohoda. Připsaly jsme si další vítězství a čekaly na poslední soupeřky - domácí Českou Třebovou. To bylo zase tak trochu jako David proti Goliáši. Věk, výška, váha i volejbalová úroveň - vše bylo na straně domácích. Přesto jim naše miniberušky dokázaly nasázet 17 a 12 bodů. To je víc než slušné. Hořkost poslední porážky jsme v cukrárně všichni přerazili výbornou sladkou zmrzlinou a hurá domů!
A jakpak se dařilo béčku a céčku v Litomyšli??? Snad se to taky dozvíme???
KP v minivolejbalu - pořadí před posledním kolem: 1. TJ Spartak Polička A, 2. TJ Sokol Pardubice, 3. TJ Svitavy C, 4. TJ Sokol Dolní Újezd, 5. Polička B, 6. Mor. Třebová A, 7. Mor. Třebová B, 8. Č. Třebová, 9. Ústí n/O., 10. Lanškroun A, 11. Svitavy A, 12. Litomyšl, 13. Lanškroun B, 14. Svitavy B, 15. Žichlínek, 16. Polička C