Když jsme ráno v devět dorazili ke kurtům Sokola Rybník, nikdo z nás si vůbec nedokázal představit, že by se mohlo hrát venku. Teploměry v autech ukazovaly kolem pěti stupňů Celsia a vál svěží vítr z hor.
Kolem 9:15 se pomalu začali trousit domácí. Ukázalo se, že jejich naladění na přesun do tělocvičny zdaleka nedosahuje našich představ. To lze vystopovat i z komentářů některých hráčů. Macík: "Venku nehraju." Nejmenovaný hráč domácích: "Ty vole, to bych si musel zajet domů pro boty."
Po chvíli dohadování, kdy my jsme nemínili riskovat zranění a chtěli zápas odložit pro nezpůsobilé podmínky (podle pravidel se může hrát pouze, je-li teplota vyšší než 10 stupňů) jsme nakonec s hrou venku souhlasili. Nechtělo se nám totiž čekat do 13:00 na oficiální začátek druhého utkání.
Sokol Rybník - TJ Svitavy 3:1 (17, 21, -19, 20), 2:3 (24, 16, -18, -22, -11)
K parádní kose se navíc občas přidával studený vítr a na jedné straně svítilo slunce smečařům a obráncům v zónách IV a V přímo do očí. To jsou podmínky málo slučitelné se hrou zvanou volejbal. A taky se volejbal moc nehrál, víc se kvedlalo, ulívalo a haluzilo a v tom byli domácí zkušení hráči výrazně lepší. Zvláště hráč č. 8 přiváděl naše obráce k šílenství svými přesnými údery k lajnám a ulívkami za bloky.
Po dvou prohraných setech ve druhém zápase jsme už s vítězstvím moc nepočítali. Domácí ale nabyli představy, že to už nějak půjde samo. Ale nešlo. My jsme s postupujícím sluncem pomalu rozmrzali a v tie-breaku už byla naše mašina rozjetá a nešla zastavit. Strany se točily za stavu 8:5 a první mečbol jsme měli za stavu 14:9. Ještě jsme dovolili snížit na 14:11 a vzali jsme si timeout, následující rozehru však Macík ukončil útokem do pole soupeře.
Sestava: Zdenál, Melis, Pípa, Kloby, Onďas, Macík a libero Máza
Rozhodčí Chmelař z České Třebové
Hráno bez karet.
V KP II nyní nastává zimní přestávka, pokračovat se bude až v květnu 2008. Nám však ještě zbývá dohrát odložené zápasy se Žamberkem, které plánujeme sehrát některou sobotu v listopadu v hale nebo na Felberce.