Psalo se datum 12. září 2020 a na hodinách svítilo něco po půl deváté ranní. Po téměř roční odmlce přichází den, na který čekala většina osazenstva mužské části svitavského volejbalu – restart soutěže KP II. třídy. Jen pro připomenutí a krátké ohlédnutí….

Loňskou neúplnou sezonu jsme skončili těsně na druhém místě, bohužel odvetu s pozdějším mistrem z Chocně jsme si již na domácí půdě užít nemohli a tak jsme skrze nejrůznější opatření ve velmi nadějné sezoně přišli o možnost uzmout titul pro sebe. Nu což, kdo si počká, ten se dočká a my svoji šanci na odvetu obdrželi do úvodního dvojutkání sezony 2020/2021. A bylo co vracet.

Přijíždíme za slunného počasí, kdy automobil řízen vedoucím družstva i přes nesprávné odbočení i minuté odbočky dojíždí na místo jako první z kolony tří vozů. Že si ostatní udělali zastávku na občerstvení, není pro tento příběh důležité. Nastává klasická otázka – dovnitř nebo ven? V posteli je to asi poměrně jasné, ovšem ve volejbale nikdy nevíte. Nakonec jako známe z virálního videa: bé bé bé bé bé… Ale dost již příběhu, pojďme se prokousat volejbalováním.

První utkání zahajujeme poměrně rozpačitě. Úvodní série pár bodů je instantně smazána kvalitní hrou středem soupeřícího týmu. Nám se však daří díky obstojným úderům z hlavního kůlu dělat soupeři menší potíže. Pár chyb na servisu a nepřesných útoků, zvláště pak absolutní zmar při našich pokusech útočit s blokaři připisují první set domácím. A tak co, skoro rok většina z nás nehrála soutěžní zápas, teprve se dostaneme do zápasového tempa, že jo. Že jo? No, leda tak kulový. Do druhého setu obměňujeme sestavu na postu blokařů a zkoušíme to znovu. Problémy nám dělá soupeřící podání. Dlouhá plachta, kterou se snažíme zvednout bagrem. Nejsem expert, možná taky proto hraju jen KP 2, ovšem mělo to podobný účinek, jako když se snažíte vykopat si hrob plastovou lžičkou – dřív nebo později to klapne, ale do té doby… Nelze však druhý set házet na triko přijímajícím hráčům, ona ani ta nahrávka nebyla excelentní a útok to nevynucenými chybami zpečetil. Ztráta devíti bodů a tečeme už 0:2. Sice bylo vedro jak sviňa, ale plán jít si alespoň pro dva bodíky za tiebreak byl jasný. Taky jsme do toho vtrhli poctivě. Podařilo se nám stabilizovat příjem, tu a tam trochu pomohlo štěstíčko a soupeř též nehrál nejčistší hru. S jednadvacítkou na kontě soupeře snižujeme na 1:2. Kdo by byl čekal, že svitavský tým v herní pohodě bude pokračovat, asi nás ještě nezná. Vrátil se nám scénář prvního setu, kdy jsme zhruba uprostřed dostali šňůru několika bodů a táhlo se to s námi stejně dlouho jako výrok „Sorry jako“ s naším premiérem. Nebyli jsme schopni se toho zbavit. Podle toho to také celé dopadlo a vlivem našich vlastních chyb v koncovce jsme si podepsali svůj ortel. První oslavy tedy ještě musíme odložit. Tedy prozatím.

VK Choceň B – TJ Svitavy B 3:1 (21, 16, -21, 21)

„Chlapi, kdy dáme další?“ Řeč samozřejmě byla o druhém utkání, ale ti z vás, co čekali otázku na škopeček jednoho chlazeného tak daleko od pravdy nebyli. S úsměvem na tváří přijímáme pohoštění domácích na orosený půllitr tekutého chleba za lidovou cenu a pomalu se plížíme na rozpálený kurt vrátit to domácím i s úroky.

Teda řeknu vám, že jestli bychom si takto měli sami spravovat finance, raději žádné nemám, protože ty úroky nebyly nic moc. Aristoteles popsal tragédii ve třech fázích: počátek, střed a konec. Dokonale to pasovalo na scénář první sady. Na úvod necháváme soupeře odskočit na rozdíl pěti bodů. Středem se nám pořád útočit nedaří, když narážíme na vysoké pazoury domácích blokařů. Konec se sice z lavičky snažil povzbuzovat, ovšem účinkem se to totálně mihlo. My si „uhráli“ nové maximum, tedy minimum, a tentokrát s patnáctkou končíme první sadu. Druhé dějství jakoby však psal úplně jiný autor. Od začátku se nám daří servisem potlačit hrozbu středu domácích, útoky z kůlu poctivě čapeme v poli a sem tam přidáme perfektní desku přímo pod nohy. Domácí s vidinou větší dřiny než čekali po prvním setu, jenž pro ně byl vítězstvím hladkým jako dětský zadeček, začínají dávat průchod svým emocím. Při rituálu našeho hráče s číslem 12, tedy Michala Pally, na servisu neomaleně hlasitě odpočítávají vyměřený čas pro servis. Nesportovní chování jim však Palloušek vrací dvojitou dávkou přímých bodů, tudíž naprostá pohoda. Vyrovnáváme na 1:1 a s hlavou vztyčenou jdeme do třetího setu. Cítíme, že soupeř je kousek od bodu zlomu a může se nám podařit jej sesadit z koně. Místo toho se však taháme o každý míč, občas někomu rupnou nervy (viď Adame?), ovšem zde se hodí smeknout klobouk před všemi aktéry, že fair play v rámci přiznávání tečí se dodržovalo na 100%. Za to já osobně děkuji. Třetí set nakonec končí vyhroceným závěrem, ovšem my finišujeme o poznání lépe a nejtěsnějším možným rozdílem bereme klíčové vedení. Do poslední sady rezignoval domácí kapitán a nahravač, těžko soudit zdali z důvodů osobních či zdravotních, ovšem když se na to podívám zpětně, byl to nejspíš poslední hřebíček do rakve Choceňáků. Ne, že bychom je díky tomu nějak přejeli, pořád jsme banda trotlů a v poli děláme zbytečné chyby, nicméně domácí netěžili téměř vůbec z kvalitních středových hráčů a to byla voda na náš mlýn. Posledním míčem posílá hřebík doprostřed hřiště Honza Kladivo, který by se mohl přejmenovat na Palici po téhle bombě a tím podtrhuje zisk tří bodů z druhého utkání.

VK Choceň B – TJ Svitavy B 1:3 (15, -18, -23, -21)

Svitavy v Chocni reprezentovali: Adam Tomášek, Jan Kladivo, Šimon Švihel, Michal Palla, Lukáš Siekiera, David Pišín, Josef Meluzín, Jiří Johanides a trenér družstva Adam Čížek. Děkujeme také Alexanderovi Konečnému za jeho řidičské služby.

Dobrá, pojďme si to tak nějak shrnout. Proti vysokým rukám nám nejde jít středem hřiště. Snažil jsem se zpětně vzpomenout a spočítat si to. S aritmetickou odchylkou 4,67% to vychází asi takto – počet neúspěšných útoků středem: 14; počet úspěšných: 1 (ano, ten poslední). Klobouk je třeba smeknout před Melisem mladším. Ten byl součástí sestavy coby hlavní smečař a zhostil se této role na jedničku. Ty příjmy by sice ještě šly vylepšit, ovšem jeho přínos zvláště v útočné fázi hry byl nedocenitelným a troufnu si tvrdit, že bez něj bychom na ty 3 body nedosáhli. A to je tomu frajerovi 16 let! Rád bych ale ocenil přístup všech – Lukášek coby nahravač odmakal všech osm setů na smeči a nebyl snadným cílem pro domácí, blokaři měli těžký úděl na útoku, nicméně v obraně vše doháněli. Jakmile zlepšíme komunikaci v poli, nebudu mít obavy, že i letos můžeme být kandidátem na celkové prvenství. Jenom nepolevit!.

Po úvodním dvojzápase jsme na šestém místě tabulky se třemi body. Nutno dodat, že první herní víkend již proběhl a my odložili svůj původní souboj s Poličkou a tím pádem máme oproti většině zbytku sedmičlenné tabulky o dvě až čtyři utkání méně. Zároveň se také uklidňujeme, že tři body z půdy obhajujícího mistra je solidní začátek sezony.

Těšíme se nejen na další zápasy, ale také na domácí kulisu a skvělou podporu, které se nám i v minulé sezoně dostávalo. Proto si udělejte čas hned na tyto následující termíny:

Úterý, 15. září od 18.00, hala Na Střelnici – soupeř TJ Spartak Polička (pouze jeden zápas)

Sobota, 19. září od 10.00, kurty za Národním domem – soupeř Orel Letohrad (PIVO BUDE!)

Úterý, 22. září od 18.00, (místo zatím neurčeno) – soupeř TJ Spartak Polička (pouze jeden zápas)

Díky za pozornost, všem pevné zdraví a hodně radosti.

Sportu zdar a svitavskému volejbalu zvlášť!

Autor Jiří Johanides