Svým projevem nenápadná, na place však velice platná hráčka, která má ta "svá" volejbalová léta před sebou...

Jméno: Vendula Svobodová
Družstvo: ženy
Post: libero
Ročník narození: 1991
Výška: 178 cm

Jaké byly tvé volejbalové začátky (kdy, kde, trenér)?
     My jsme taková celá volejbalová rodinka, tak bylo brzy jasno, jakým směrem se vydám. Největší zlom asi nastal v době, kdy začala hrát volejbal sestra. Dlouho jsem chtěla taky trénovat a konečně jednou, přibližně před 9-10 lety, jsem byla na prvním tréninku. Už od prvního tréninku nás, skupinu nadšených a mladinkých holčin, trpělivě rok po růčku vedla Marcela Sezemská vždy s nějakou pomocnou silou. Každou chvíli do našich řad zavítala nová tvář a některá nás naopak opustila a taková pevnější a ucelenější parta vznikla až o mnoho let později.
     Každý absolvovaný zápas a turnaj byl plný emocí, radosti, touhy po vítězství a hlavně zábavy. Podle mě jsme byly šikovné a relativně nadějné volejbalistky, samozřejmě díky skvělým a trpělivým trenérům a hlavně trenérce Marcele!
     Když se tak ohlédnu, říkám si, že trénovat partu puberťaček, za které snad již nejsme považované☺, nemusel být žádný ,,med“.
 
Vývoj volejbalové osobnosti vzhledem k postům (co nejoblíbenější)?
     Vzhledem k mé výšce jsem byla vždy stavěna do útočných pozic, nejčastěji na blok. Časem se stal blok mým stálým postem jak v Lanškrouně, tak ve Svitavách. V době, kdy jsem poprvé nastoupila za svitavské ženy, jsem hrála na účku, kde jsem se zpočátku cítila poněkud nejistě. Radikální a pro mě nečekaná změna nastala letos, kdy jsem oblékla dres libera. Hezkých pár chvil mi trvalo než jsem se vyrovnala s úlohou polařky, ale čas udělal své a teď se cítím na liberu mnohem jistěji a více platná než dříve.
    
Tvůj největší sportovní úspěch?
     Nejraději vzpomínám na mezinárodní turnaj mladších žaček ve Vídni roku 2004, kde jsme si poctivě vydřely 3. místo a také poznaly první volejbalové slzy štěstí. Dalším úspěchem bylo pokoření 1. místa KP 04/05 mladších žaček.
     V lanškrounských barvách považuji za největší úspěch vítězství 1. ligy juniorek 07, o které jsem se natolik nepřičinila, jelikož jsem do hry příliš nezasahovala, ale následně jsem se již plně zúčastnila kvalifikace do extraligy, za což jsem velice vděčná.

Nedůležitější osoba na hřišti obecně?
     Člověk, který má silnou psychiku, odvahu vzít na sebe zodpovědnost a schopnost povzbudit a vyhecovat.
     Konkrétněji je to podle mě zpravidla nahrávačka, která tvoří hru a následně na ní závisí i úspěšnost ostatních.

Kdo z oddílu se ti v současnosti herně nejvíce líbí?
     Z družstva žen je to jednoznačně Renata Jelínková, nejen díky její útočné síle, ale herní činnosti celkově. Dále se mi herně líbí Káťa Bláhová, která je ve velké míře využívaná a úspěšná v útoku, ale i svými zásahy v poli. Z družstva mužů se mi celkově herně líbí Pipin a především svou útočnou silou Zdenál.

Co bys označila za svoji největší přednost a naopak slabinu?
     Z mého pohledu je mou největší slabinou technika útočného úderu a občas trochu labilnější psychika. Mé přednosti se mi z mé strany těžko hodnotí a podle mě by měli přednosti posoudit spíše ostatní.

Jaké tréninkové cvičení tě nejvíce baví a které bys nejradši úplně zrušila?
     Nejraději mám cvičení, kde je člověk udržován ve stálém pohybu a kde nejsou dlouhé prostoje.
     Úplně bych zrušila cvičení, kde se hodně běhá, protože běhání opravdu nepatří k mým nejsilnějším stránkám.

JINÉ

Oblíbená hudba?
     Do mé oblíbené hudby patří hodně široké spektrum, protože poslouchám téměř všechno. Nejraději si ale pustím písničky od Pink a také hudbu, která mě dokáže rozproudit krev v žilách – Pendulum, Prodigy nebo High Contrast. Na druhou stranu si ráda poslechnu i písničky klidnějšího a pomalejšího rázu.
     
Jaký se ti líbí kluci (holky)?
      Nejlíp sportovec, se kterým je mi fajn a do smíchu.
 
Provozuješ i jinou sportovní činnost než volejbal (jakou)?
     Dříve jsem stíhala hrát současně ještě florbal, ale teď už by bylo asi složité skloubit dva sporty a to zpravidla kvůli škole. Jinak si zasportuju vždycky ráda.   
 
Co na sebe prozradíš ze soukromí (rodina, práce…)?
     No řekla jsem toho o sobě asi až až a věci ze soukromí by asi měli zůstat v soukromí.
     
Jaké téma jsme vynechali a ty bys o něm rád(a) pohovořil(a)?
     Určitě jsme žádné téma nevynechali☺.

OTÁZKY JEN PRO TEBE

V současnosti je „Tvým“ klubem Lanškroun a u nás jsi pouze na farmu. Mohla bys objasnit tuto situaci čtenářům, kteří ví, že jsi ze Svitav?
     Lanškroun je ,,mým“ klubem opravdu jen formálně a přestup do Lanškrouna byl z toho důvodu, abych mohla hrát zároveň za svitavské ženy a ve zbývajícím čase také juniorskou soutěž za Lanškroun.
     
Prozraď nám něco o lanškrounském volejbale (tréninky – náplň, intenzita, přípravné období, trenéři, přístup hráček….co tě napadne, třeba i v návaznosti na školu).
     Tak pokud se zaměřím na lanškrounské tréninky, myslím si, že oproti těm svitavským je trénink zaměřen trochu více na nácvik útoku. Na druhou stranu se domnívám, že  nacvičujeme méně herních kombinací. Intenzita je podle mě průměrná, protože jsme stále udržovány v pohybu, ale ne až k vyčerpání sil. Příprava na sezónu probíhá obdobně jako v Sy, je neoblíbená, fyzicky náročná, namáhavá a zdá se být nekonečná. Musím ještě zmínit přípravné turnaje, které každý rok absolvujeme a kde zároveň utužujeme partu.
     Se školou je to trochu složitější a tak se mé dojíždění do LA omezilo a dojíždím sem trénovat (díky ochotným rodičům) jednou týdně a zbytek týdne trénuji se svitavskými ženami.
    
V letošní sezóně jsi v našich barvách hrála proti Lanškrounu. Jak jsi utkání prožívala (osobní pocit, nějaká perlička, případné narážky nebo rivalita….)?
    Rivalita mezi družstvy Svitav a Lanškrounu byla podle mě součástí každého zápasu. Ať jsem hrála za mladší žačky se svými vrstevnicemi nebo za ženy jako nedávno, atmosféra je vždy velice vyhecovaná. Ostatně to byl zápas jako každý jiný. Plný emocí☺.
         Bývalé spoluhráčky na opačné straně sítě mě nějak extra nezaskočily, spíše naopak. Byla jsem ráda, že jsme se viděly. Sice v pozici protihráček, ale přece.

Ženské družstvo je poměrně dobře věkově poskládané (rozmezí věku činí 20 let). Patříš mezi nejmladší, jak vnímáš tuto situaci? Je znát, že jsi „zobec“?
     Snažím se si tuto situaci příliš nepřipouštět a co nejvíc zapadnout do kolektivu a zejména do hry. Pro mě je to naopak obrovská příležitost dostat se na hřiště se zkušenýma ,,babama“ a šance si s nimi dokonce i zahrát, za což jsem velice ráda!

Jak hodnotíš svou první „dospěláckou“ sezónu? V čem je největší rozdíl oproti juniorské (byť také ligové) soutěži?
     Hodnotím ji rozhodně kladně, protože jsem měla příležitost dostat se na hřiště a do této ,,dospělácké“ soutěže zasáhnout.
     Největší rozdíl oproti juniorské soutěži je přirozeně v razanci útoku i obrany na síti, ale také na mě tato družstva působí sebejistěji, sehraněji a rozhodně velkou roli hrají zkušenosti z množství odehraných zápasů.

Pocházíš ze sportovní rodiny. Sestra je výborná floorbalistka, došlo někdy k tomu, že sis říkala, že ten volejbal snad taky vyměníš?
     Snad každý má občas období krize, kdy má pocit, že se mu na hřišti nedaří a nedaří. Parkrát se mi toto období nadmíru protáhlo a v duchu jsem si říkala, že snad i ten florbal by mi šel líp, ale rozhodně to nikdy nedošlo tak daleko, že bych s volejbalem chtěla skončit. A snad mi to i vydrží.

Co plánuješ po střední škole?
     Po střední škole rozhodně plánuju nějakou vysokou školu, ale obor, kterým bych se chtěla zaobírat, ještě nemám přesně rozhodnutý. Pořád si namlouvám, že mám ještě spoustu času. Nejraději bych směřovala na nějakou vysokou se sportovním a jazykovým zaměřením.
     
Jak jsi na tom s vařením, případně pečením ☺?
     Vaření mě šíleně baví, ale nevím do jaké míry se mi daří. Snažím se☺. S mými dovednostmi vzhledem k pečení mám trochu pochybnosti, ale časem všechny nedostatky určitě doplním.

Je nás takových víc, kterým do „sportovního života“ přímo zasahují rodiče. Určitě už víš, čím tátu jistě rozčílíš. Můžeš nám to prozradit (popřípadě můžeš uvést i nějakou vtipnou historku ☺)?
     Nejprve bych se chtěla zmínit, jak mě to těší, že mi do sportovního života zasahují a především táta, který se mi vždycky snaží poradit, přestože to má se mnou někdy těžké. Čím ho zaručeně rozčílím? Když nepřehodím míč lobem ze zadních pozic! V tu chvíli ho nechtějte vidět:)).

od Petra Sezemského: Baví tě hrát libero nebo máš raději post, kde můžeš útočit?
     Do určité míry mě to na liberu baví. Když se mi v poli daří a připadám si platná. Celkově budu za ženy hrát ráda na jakémkoli postu, když budu mít možnost dostat se do hry. Jinak bych postu, kde si můžu zaútočit, rozhodně přednost dala. Podle mě však nejsem natolik zkušená a razantní, abych se prosadila na útočných pozicích. Ráda bych se jednou propracovala i k útoku☺

Co vzkážeš fanouškům svitavského volejbalu a čtenářům oddílových webových stránek?
     Díky, že fandíte volejbalu a fanděte dál. A všem přeji Krásné Vánoce!

Děkujeme za rozhovor.

Před námi svátky klidu a pohody, tak vám všem přejeme, ať se ten klid a pohoda dostaví....a pokud možno přetrvá i nadále, nejenom ve dnech svátečních, ale i těch úplně obyčejných.

Za týden vás čeká malinkaté překvapení.

Pavlína a Jirka