Ačkoliv se někomu může v hlavě vynořit obrázek 8 mladíků pod vlivem, kteří se jeli přebytečného alkoholu zbavit hraním sportu, tak nadpis je mírně zavádějící a s alkoholem vlastně nic společného nemá.

Celý příběh o našem výjezdu ze dne 20. února 2016 začíná ve Svitavách před půl osmou ráno, kdy se nabírali první bouchači svitavské skvadry. Během cesty většina z nich dospávala brzké vstávání. Příjezd byl včasný, tudíž nebylo kam spěchat. První zápas byl podle propozic naplánován na jedenáctou hodinu, avšak kvůli tie-breaku prvního utkání z dvojzápasu krajského přeboru mužů mezi domácím Hradištěm a Železným Brodem jsme měli ještě pár minutek navíc. Domácí navíc zvládli unikátní obrat z 0:2 na 3:2, za což sklidili nemalý potlesk od svých nejvěrnějších fanoušků.

TJ Sokol Mnichovo Hradiště 0:3 TJ Svitavy (-21, -21, -19)

Sestava: Lukáš Siekiera (N), Jiří Simon, Filip Siekiera, Jan Kladivo (B), Miroslav Odvárka, Štěpán Hlaváček (S), Adam Tomášek (U), Jiří Johanides (L)

Teď už však k utkání, kvůli kterému jste si tento článek bezesporu otevřeli. Po rozcvičce, při které jsme se necítili zrovna v nejlepší formě, a především se málo soustředili, přišel první set. Soupeřovo plachtící podání nám však nedělalo problém, ovšem prosadit se na útoku, to už bylo horší. Chvíli nám to zabralo, než jsme poznali sílu našich blokařů na smeči a při každém jedničkovém příjmu se následně odrážely třísky z palubovky asi ve stejném rozptylu jako kulky u Verdunu a sada byla naše v poměru 25:21.

Ve víceméně stejném duchu se nesl i set s pořadovým číslem dva. Opět a znovu je třeba vyzdvihnout stabilní příjem a skvělou sehranost našeho nahravače s blokaři. Nerad bych upřel kvalitní hru smečařů, ale tahouny se zkrátka a dobře stal pro tento den někdo jiný. Druhý set vyhráváme s identickým skóre, a to 25:21.

Kdo by čekal, že se soupeř na náš útok připravil a my museli změnit koncept naší hry, ten se šeredně mýlí. My těžili dále ze svých středů s takovovou vervou, že podobnou těžební horečku nezažili ani v polovině 19. století v Kalifornii. Domácí si s námi neporadili a i přes některé nedostatky v naší hře, jako například obrana v poli či kompaktnost bloků, jsme získali přes všechny obavy i třetí set za konečného stavu 25:19 a zajistili si po dlouhé době vítězství bez ztráty kytičky.

V „polední“ pauze trávil svůj volný čas každý po svém. Někdo se vydal vstříc svým svačinkám a nenechal na nich nit suchou, jiní šli na kutě, jelikož ani 3 sety nestačily k úplnému probrání, další zase využívali svoji energii na různorodé používání svých chytrých telefonů. Ani jsme se nenadáli a domácí mužský tým ukázal skvělou podporu svého juniorského celku. Totiž, aby netrhali muži partu, taktéž prohráli 0:3.

TJ Sokol Mnichovo Hradiště 3:1 TJ Svitavy (20, 15, -18, 22)

Sestava: Lukáš Siekiera (N), Jiří Simon, Filip Siekiera, Jan Kladivo (B), Miroslav Odvárka, Štěpán Hlaváček (S), Adam Tomášek (U), Jiří Johanides (L)

Krátké rozcvičení před druhým střetnutím naznačilo několik ne zrovna příjemných poznatků. Neskáčeme zrovna nejvýše, balóny nejsou nejpřesnější a co je nejhorší – naše chuť hrát na nás buď není vidět anebo pro jistotu zmizela úplně. Všichni jsme tušili, co máme za problémy a věděli jsme, že jim musíme předejít kvalitním týmovým výkonem a spoléhat se na podporu ostatních. A jak nejspíš tušíte, přesně takhle to nebylo. Soupeř udělal jedinou jednoduchou změnu v sestavě, kdy se jeden z jejich blokařů vyměnil s univerzálem. Taková prkotina, říkáte si? Ani omylem. Nově blokující hráč totiž přešel na skákaný servis a hned v prvním setu si vyskákal 8 bodů v řadě. Po celém dni přijímaní plachet nás to mírně zarazilo a než jsme byli schopni najít odpověď, měl soupeř pohodlný náskok, který udržel až do samotného konce setu. 20:25.

A tak co, prohrál se set, to se může stát. Náš předpoklad byl ovšem zisk 6 bodů, protože kdo by vstával v 7 hodin ráno, aby pak prohrál se soupeřem položeným níže v tabulce? Ano, tentokrát je vaše odpověď správná – svitavští junioři. Ve druhém setu se nám jakž takž podařilo skákaný servis eliminovat, ale hra v poli šla stejnou měrou naopak dolů, procento složených balónů na útoku bylo na minimu a soupeř už dokonce našel obranu na náš střed. Nic nám nefungovalo a zisk pouhých patnácti bodů to bezpochybně dokazuje. 15:25.

Ve třetí sadě byla poslední možnost začít pořádně makat. Nezíská se 6 bodů, tak se jich vyhraje alespoň 5, to zase tolik nevadí. Domácí už se určitě viděli doma se 3 body v kapse, což se jim hrubě nevyplatilo. Servis už nám problém dělal jen zřídkakdy a konečně se začínají řádně chytat i naši smečaři. Oponent absolutně zaskočen faktem, že jsme schopni nalézt ještě zbytky psychické i fyzické síly k totálnímu obratu. Ve třetím setu už však nestihl žádnou odpověď a my získali set pro sebe. 25:18.

Třetí set obvykle bývá nejtěžší, ovšem pokud se chystáte otočit celý zápas, je pro vás paradoxně nejlehčím. Možná i proto jsme se nechali mírně uspat naším výkonem a nechali svého soupeře s námi hrát opět vyrovnaný volejbal. Do koncovky se šlo za vyrovnaného stavu a my to nervově nezvládli. Nechci, aby to vyznělo jako stížnost směrem k sudímu, on zkrátka viděl své a koneckonců ten úder byl na hranici, naším úkolem však bylo zůstat v klidu a my se nechali zbytečně vyprovokovat. Prohráváme další dva balóny a i přes obrovskou snahu set ztrácíme v samotném závěru. 22:25.

Pokud jste někdy četli články o rozdvojené osobnosti, tak přesně takto vypadlo naše představení v Mnichově Hradišti. Po prvním excelentním utkání, kdy nám vycházelo absolutně vše, na co jsme sáhli, přišlo absolutní vystřízlivění v podobě skvělé obrany soupeře podpořené kvalitním servisem. Těžko se celkově tento výjezd komentuje, jelikož oba zápasy byly naprosto odlišné, nutno však podotknout jednu důležitou věc. Nejsme už nejmladší, abychom se nechali zbytečně vyhecovat jedním špatným upísknutím. Limitace našeho týmu, který venkovní zápasy musí zvládat v 8 hráčích, se nám znovu vymstila. Bylo mnoho situací, kdy bylo třeba cokoliv změnit, ale nebylo jak.

Ve finále jsme rádi za 3 body, soupeř si je za ten druhý zápas zasloužil více, to je třeba sportovně uznat. Do Mnichova Hradiště se vydali hráči Lukáš Siekiera, Filip Siekiera, Adam Tomášek, Miroslav Odvárka, Štěpán Hlaváček, Jiří Simon, Jan Kladivo a Jiří Johanides, kteří byli do posledního míče podporováni svými trenéry Petrem Marušem a Jaroslavem Ovadem.

Před téměř měsíční přestávkou jsme se usadili na páté pozici s 34 body. Nad šestým Libercem vedeme o pouhé body 2 s tím, že Severočeši mají ještě 2 zápasy k dobru. Zajímavější je však část tabulky nad námi. Na třetí Pardubice ztrácíme 11 bodů a na čtvrtou Choceň 10. A je to právě poslední zmiňovaný soupeř, kterého dne 19.3. 2016 uvítáme na našem kolbišti.

Chtěl bych tedy prostřednictvím tohoto článku pozvat všechny naše fanoušky, aby si v sobotu 19. března přivstali a na devátou hodinu ranní dorazili do naší haly Na Střelnici, bude k vidění urputný boj o důležité body v tabulce, doporučuji zabalit si s sebou mléko, tento souboj bude velice pikantní. Sportu zdar a volejbalu zvlášť!

Autor: Johy

Poznámka cenzora: Oba zápasy měly své hrdiny. V prvním to byl Filip Siekiera, který po střídání rozhýbal naši hru v útoku a doplnil ji serií kvalitních servisů. Obdobně tomu bylo v druhém zápase, pouze to byl hráč soupeře s číslem 3 (přestože v zápise v soupisce hráčů nikoho s tímto čílem nenajdete), který se přesunul z diagonálního hráče na blok, a potrápil nás smečovaným podáním, ale především dobrou obranou našeho prvního sledu.