V sobotu 15. listopadu 2014 - asi poslední den v letošním roce, kdy bylo relativně slušné počasí, jsme odehrály jeden z dalších domácích zápasů. Tentokráte se družstvem USK Pardubice. Jak se už stalo pomalu pravidlem, je nás opět poskromnu – Wendy Svobodová a já (blok), Renča Odvárková (náhra), Janča Bláhová (univerzál), Monča Šařecová , Kája Maděrová a Háňa Pachovská (smeč). Z lavičky nás podporovali marodi - Káťa Kroulíková a Áňa Bartošová.
První zápas jsme vyhrály celkem jednoznačně 3 : 0 (18,12,22). Výsledek však ne zcela odpovídal výkonu – hra byla trochu neslaná, nemastná. Tak nějak jsme nepředvedly náš výkon, na který byli naši fanoušci zvyklí v minulé sezóně. Stále se hledáme na podání – i když zkažených servisů bylo teď již méně, tápeme na příjmu. Jsou chvíle, kdy si ne zcela porozumíme v poli a pak na sebe koukáme, zatím co balón nekompromisně dopadá na palubovku. A co se týká útoku – no někdy tak nějak chybí. Na druhou stranu se dokážeme pořádně poprat, vybrat v poli i nemožné, razantně zaútočit a ukázat, že máme nad soupeřem velkou převahu. Zkrátka náš výkon je nestálý jako aprílové počasí – ale těch hezkých, slunečních dní, je přesto ve výsledku víc :o), což nás vede k zisku dalších a dalších bodíků.
Ve druhém zápase jsme soupeřkám věnovaly set – doslova a do písmene. Vůbec nechápu, jak se nám to podařilo, protože ty tři sety vyhrané jsme jim nedovolily dát ani 15 bodů. 3:1 (12, -23, 13, 9). Ale znáte to, i mistr tesař se někdy utne, že :o).
Další sobotu jedeme navštívit Dolní Újezd – tak nám držte pěsti, budeme to na ty motorové myši potřebovat.

Eva