Úvodem:  Dostala jsem s Mirkem bojový úkol – zajistit se Zdenou Ševčou poslední podzimní kolo KP dívčích přípravek – prostřední skupinu B. Počasí hlásili pěkné, ale copak vím, jestli si pidiberušky přinesou rukavice a pořádné bundy na zahřátí? Jistila to tělocvična, ale jen jistila. Ráno musel Mirek v šatnách rozfofrovat všechna troje kamna. To měl kecy, když vynášel popel, dělal třísky a muchlal staré Rudé právo na zapáleníl!!! No nic, když družstva přijela, bylo v šatnách teploučko, na hřištích krásně svítilo sluníčko a z bandasek budoucích ligových hráček se linuly vůně nejrůznějších čajů. Barevná kulisa stromů a dlouhá stěna z přísavníku tříprstého, kterou vypěstovaly Jaruny!!! a která pro jistotu odděluje volejbal od Konga, tu podzimní nádheru umocňovala. Máme to přece jen krásný areál, poznamenala jsem sentimentálně a Mirek otočil oči v sloup, jako že jsem se zbláznila. Tak jsem se pak věnovala jen volejbalu. Lajny jsme měly rovné jako podle pravítka, sítě byly jako na ligu a anténky? Přesně nad lajnami, k antuce úhel 90 stupňů, jako když vystřihne. To už se „kochali“ i Mirek se Zdenou. Pohoda, klídek - nikoho ani nenapadlo jít do tělocvičny. Jižík (Kryštůfek) nám navíc předepsal rozlosovíní i zápisy (co kdybychom to zvorali!), namaloval tabulku. Marcelka nás zase ráno po očku osobně zkontrolovala (jako si šla pro míče!), co kdybychom jen lelkovali. Připomínky neměla (ještě aby!!!) a v klidu odjela s áčkem do Litomyšle na 3. skupinu. V průběhu dopoledne jsme absolvovali ještě jednu inspekci – Ivetu s Teroušem. Ti nám aspoň uvařili kávu, ale pak, no co, zbaběle zdrhli. Tolik kontrol, to nemáme ani na úřadě, utrousila jsem jen tak! Jen Jirka Švihel nám dal pokoj, v pohodě pádil s elitním céčkem do Pardubic a v hlavě měl určitě jen a jen vítězství. Jó kdyby věděl, co ho v krajském městě čeká (tamtamy už to roznesly), možná by raději zůstal s námi. 

A naše reprezentantky? Nikolka Dvořáková, Nikolka Sterenčáková a Nikolka Marková. To jsem ale zase jednou vyfasovala družstvo. Když jsem pokřikovala za lajnou, buď se neozvala žádná, nebo všechny tři. A hlavně z toho měly samozřejmě náramnou legraci. Dobrá nálada a chuť do hry se nás držely celé dopoledne a to bylo dobře. Když jsem „zkušeným okem“ přehlédla soupeřky, zjistila jsem, že jsme určitě nejmladší – takže jsme tzv. na zkušené. Já tomu říkám, že je nutné se co nejdřív volejbalově „obouchat“ a příští rok – to už bude jiná!!! S Lanškrounem „A“ jsme vybojovaly naprosto vyrovnané utkání. Nikolky se smekaly, jako by jim hořelo za zadkem, snažily se hrát na tři, soustředily se na hru – radost pohledět. I výsledek tomu odpovídal 1 : 1. Vítězný set jsme ani neměly čas oslavit, už si na nás brousily zuby děvčata z Ústí n/Orlicí. To bylo složitější. O hlavu vyšší, samozřejmě s větší fyzickou silou – bombardovaly nás hlavně těžkým servisem. Vzdorovaly jsme statečně a ačkoliv jsme prohrály 0 : 2, zasloužily si všechny tři Nikči pochvalu. Pak jsme měly zápas volno a to asi nebylo to nejlepší. Nikolky pojedly, co si přinesly, napily se a - jaksi zlenivěly, nebo se rozseděly? Poslední dva zápasy už trochu chyběla soustředěnost, trochu pohyb, trochu – no skoro všechno. Ale na druhou stranu – Nikči přesně věděly, kde se co právě zmehlo, kdo na hřiště právě přišel, kdo ….. Např. Jižíka, který se vrátil z Žichlínku a dmul se pýchou, že st. žačky všechno vyhrály, dokonce halasně zdravily, když ještě byl v uličce u hřiště. Tak se nedivte, že už třeba nestíhaly sledovat, kde je právě balón, že už Mirek pískal a hraje se. Poslední soupeřky z Č. Třebové byly opravdu nad jejich síly, ale herní zkušenost to byla víc než dobrá. Nakonec – i prohrávat se musí naučit.

Závěrem: Bylo to s Nikolkami krásné dopoledne. Škoda, že nebyly čtyři, mohly bychom střídat a chvilkami si odpočinout. Nevíte ještě o jedné Nikči??? Bereme a příště už to ve skupině C některým určitě nandáme!  Z doslechu ještě vím, že áčko v Litomyšli vyhrálo a postupuje do prostřední skupiny. Zato céčku se v Pardubicích prý hrubě nedařilo, skončilo poslední a příště si bude napravovat reputaci ve skupině B.