Ráno už máme všechno zaběhnuté, prostě to klape jako na drátku: Marcelka vstává o půl šesté (to nechápu, když nemusí!), zkontroluje nástěnky, vyžene ježka z terasy, naopak zavolá Mášenku (krásná černobílá kočička), že už má jedno křesílko nachystané, a vyrazí na nákup. Po šesté vstanou kuchty Martina s Renatou, jeden prstík si namočí do studené vody, aby si protřely oči, probraly se a nastartovaly, pustí pekelný elektrický zavařovací hrnec, ve kterém vaříme litry a litry čaje (úžasný zlepšovák!), uvaří kakavičko z domácího mléka a v tom momentě už přichází Marcelka s 240 rohlíky, zhruba 8 bochníky chleba a dalšími „drobnostmi“. Kuchty se vrhnou mazat rohlíky a na terase už se zároveň rozcvičuje a protahuje Jirka, na požádání předvádí bicepsy, tricepsy a chlubí se, kolik dušiček minulý den ulovil, aby s ním běžely k vysílači. Úderem sedmé odjíždím k Malinům pro další litry čerstvého mléka, pokecám se stračenami na pastvě a vrátím se na základnu. To už Iveta honí Deara po fotbalovém hřišti a celém okolí a vysvětluje mu, že si má hledat nevěsty raději ve Svitavách. Marně. Mirek už má napumpované balony, nachystanou hadici a pročítá si titulky v novinách. Hotový je s tím v mžiku, menší písmena totiž nepřečte. Protože v tu chvíli už je všude řev a křik (všechny 4 dívčí repre týmy vstávají!) vynoří se i poslední členka realizačního týmu Pavlína v doprovodu Péti a Zuzky. Jsme všichni, snídáme a pak už je na programu jen volejbal, volejbal, volejbal, …

Úterní odpoledne bylo přece jen trochu jiné – mlžky, stžky (část) a jky totiž vyrazily na mini túru - cca 15 km. Cíl - nová rozhledna Maruška, postavená mezi Bludným a Trojákem. Krásnou dřevěnou stavbu a rozhled až … možná ocení i naši ogaři, až tady budou. Na Troják chodíme každý rok, prověříme houpačky i kolotoč a menší či větší zábližkou se vracíme zpět. Musím napsat, že letos se vrátily všechny účastnice včas, některé i s úsměvem, jen různou měrou zaflákané od bahna, kterému se nechtěly vyhnout (prý by si zašly!). Stejně nechápu, že se nikdo neztratil, když jedny tvrdily, že šly po zelené, jiné zas po modré. Kdo ví, kudy vlastně šly, ale jsou všechny!!! V šoku ale přišla Martina, která nemohla celý večer rozdýchat, když jí v hospodě Na Trojáku alžírskou kávu připravili tak, že jí do sklenice nalili „vařící“ vodu z kohoutku u dřezu. Ale šlehačka prý ušla.

Marcela