Halová volejbalová sezóna  spěje rychle do finále, v naší soutěži už je doslova na dohled.. V sobotu (15.3.) jsme hrály naposledy doma - na poslední dva zápasy k nám zavítaly hráčky ze Slatiňan, takže podle aktuální tabulky souboj prvního s posledním. I přes skutečnost, že o vítězkách celé soutěže je již dávno rozhodnuto, stavíme se ke každému zápasu čelem a svědomitě, jak se sluší a patří. Nachystaly jsme centrální kurt a nastoupily v sestavě, na kterou měli diváci nejrůznější komentáře: “Kdepak jste nechaly ostatní? Ty, co zaspaly, přijdou až na druhý zápas? Je vás jako šafránu. A bude vás vůbec šest? Nemám se jít převléct?“ Ano, máme velkou marodku – zranění, chřipky, angíny, … Nejsme ale žádné břídilky a ani značně prořídlá sestava nás neodradila od toho, abychom se o další bodíky rvaly jako tygři. Ono totiž do té stovky nám jich už moc nechybí (právě jich máme 96!!!).

TJ Svitavy “A” – Spartak Slatiňany 3:0 (22,17,15); 3:0 (18,14,13); K boji nastoupila sestava následujících tygřic: nahrávka Renča Odvárková, univerzálka  Janča Bláhová, na smeči Aňa Bartošová a Káťa Kroulíková, na bloku Wendy Svobodová a já. Jako ostříž nás z lavičky sledovala momentálně zdravotně handicapovaná Lùca Šimková, nachystaná ve stavu nejvyšší nouze svùj handicap odhodit a vrhnout na hřiště zachránit naši čest..Boj to byl litý, nikoli však volejbalový. Srovnání s minulým týdnem mi naskočilo ihned. Jak pravila jedna nejmenovaná účastnice zápasu: "Na tohle by měl být vstup divákům zakázaný". Ale diváci byli a vydrželi nám fandit až do konce, za což jim patří vřelé díky. Kvůli početně velmi oslabenému kádru (všeho všudy 6 hráček!!!) jsme nemohly nasadit ani libero, což bylo také znát. Ve snaze uhrát balony, které nám protihráčky nečekaně a někdy i netypicky vracely zpátky do hřiště, nejednou nastala situace, kdy hrozilo, že se navzájem zraníme, možná i pozabíjíme. Zkrátka volejbal to moc nebyl, ale důležité body jsme vybojovaly a jsem za to ráda. A aAbych to zas tak moc nedramatizovala, tak druhý zápas byl podstatně lepší a bylo naprosto zřejmé, kdo vede tabulku. Využily jsme situací, kdy se nám dařil pěkný příjem (a bylo jich dost) a nebály se vyzkoušet nové signály na kvalifikaci, jež nás brzy čeká. Děkujeme divákům, kteří s námi vydrželi, děkujeme rodinným příslušníkům, kteří nám zajistili občerstvení, děkujeme soupeřkám a hlavně samy sobě za to, že jsme.                                                                                                           Eva Šmejcová alias Laďka Erbová