Včera ráno Mirek Dušín nemohl ani dospat. Slíbil totiž starší paní Odbíjenkové pomoc se dřevem na topení. Dáma v letech už není co bývala za doby, kdy Tyrš jako capart jezdil do Svitav k babičce na prázdniny, a tak vyměnil tornu na motýly za vylepení plakátů o přichystané brigádě. Dokonce sehnal větší kárku pro šestispřeží od vzdáleného bratrance Tleskače na svoz nepotřebných kulánků ve střeženém objektu. "Hoši jdeme na to!" volal z plna hrdla ráno. Bylo to naprosto zbytečné. Vedle něj stál pouze Jarka Metelka. 

Práce na místě nakládky fungovala náramně a šla od ruky. Jen v deseti lidech by se to dalo stihnout o čtyři hodiny dříve. Veselí kluci, plní elánu, si zpívali jednu budovatelskou za druhou. Jen na Kaťušu nedošlo neboť Jarka by nejraději celý dřevařský závod zapálil. Na výjezd z objektu si pomohli lstí hodnou praktik sicilských obchodníků a už se jelo na místo určení. I zde pořekadlo: "Ve dvou se to lépe táhne.", nebylo na místě.

Do cíle stačilo pouze 30 metrů. Když v tom se stalo něco, co mladým pomocníkům vyrazilo dech! V dutině nejbližšího stromu, na cestě k paní Odbíjenkové, se usídlil bodavý hmyz! Jarka zkušeně, dle kapesního lexikonu bezobratlých určil, že se jedná o FČELY! Co teď? Každá rada drahá! Mirek statečně a přitom potichu rozvažuje: "Copak MY se probijeme, ale za nedlouho tudy půjde paní vychovatelka s mateřskou školkou na kaštany! To může být i lapálie. Děti vem ďas, ale už dlouho sleduji jejich doprovod. Tomu kdyby se něco stalo, tak to si budu vyčítat nejméně do konce školního roku. Pak jedu k tetě do Kopidlna." Svoji krabičku poslední záchrany měl však sebou. Po zbrklém otevření se vysypaly důležitosti: zmizík, ježek v kleci bez ostnů, lechtací prášek a také adresa na požárníky. Jarka by byl podle mapky pro pomoc co by dup, ale Mirek mu dal brka. Jarka si brblal pod fousy něco o tom, že protestuje a že je to nečestné a nesportovní. 

Požárníci měli zrovinka pohov, protože nikde nehořelo. Než si napsali ohlašovatelovo jméno, bydliště, rok narození a všechny úrazy z mládí, bylo navečer. Sehnat člověka znalého medu a pláství není jen tak jednoduché. Pardubice pomohly. Pán přijel a mistrně okouknul nebezpečné místo. Potřeboval žebřík, aby mohl k neklidným tvorům rozmlouvat z patra. Ve vedlejším domě se na zahrádce zrovna jeden takový povaloval opřený o zeď. Sousedům nešel zvonek a tak potichu se dá taky kde co sehnat. Pán si s včelstvem rozuměl. Pochytal mršky do jedné a kousek za bazénem je chvíli pásl. Spokojení kluci si pak svorně psali do deníčku na dobré skutky, co se za den seběhlo. A Mirek usínal s blaženou myšlenkou na nepopíchanou vychovatelku.

Stateční chlapci. Včelař je ten druhý zleva. Nebo vůči mě z vašeho pohledu zrcadlově převráceno je to strana pravá. Ten v tom overalu s kuklou. V bílých rukavicích. No já vám ho raději ukáži prstem.