Ženy se o víkendu pokusily pro Svitavy po roční pauze opět vybojovat 2. ligu. Sobotní vstup jim nevyšel, nakonec ze tří zápasů vyhrály jeden a skončily na 3., nepostupovém, místě. FOTO uvnitř.
Svitavy – Chodov: 0:3 (-21,-14,-20)
Svitavy – Tanvald: 3:0 (14,22,15)
Svitavy – Mladá Boleslav: 0:3 (-12,-12,-22)

ČVF nám letos v kvalifikaci přidělila „středočeskou“ skupinu, a tak nás čekala družstva, o kterých jsme nic nevěděly. Na začátek přišly pozitivní zprávy – bylo nám přiděleno pořadatelství (výhoda domácího prostředí), přihlásila se pouze čtyři družstva, rozlosování pro nás bylo optimální. V pátek jsme se stihly na tréninku ještě lehce protáhnout a v sobotu se sešly hodinu a půl před zápasem.
V 10 hod to vypuklo a hurááá na Prahu. Tribuna byla slušně zaplněná, diváci fandili a vytvořili krásnou atmosféru.

Začátek zápasu s Chodovem byl spíše oťukávací, my jsme se rozkoukaly dříve a udělaly si mírný náskok. O něj jsme bohužel ve střední pasáži přišly a Chodov si svůj čtyřbodový náskok pohlídal až do konce zápasu. Hra z naší strany nebyla špatná, a tak jsme odhodlaně nastoupily do druhého setu. Za stavu 1:2 jsem si při špatném došlapu prolomila koleno a zbytek zápasu popíšu z doslechu, zápisu a mé představivosti. Na první blok musela nastoupit Miška (věkem teprve starší žákyně). Holky byly rozhozené a podařilo se jim otočit až za stavu 1:10. Chodov měl už jistý náskok, který se nám podařilo chvílemi trochu snižovat, ale na konci setu na naší straně svítila pouze 14. Ve třetím setu jsme sestavu postavily z toho nejzkušenějšího, z čeho jsme mohly. Na blok se k Wendy musela výjimečně přidat Monča. Holky zabojovaly a set dotáhly do stavu 20:20. Od té doby bohužel bodovaly jen soupeřky a my ztratily první zápas 0:3.

Měly jsme zápas volno a mohly jsme okouknout naše další soupeřky z Tanvaldu. Ty dokázaly za stavu 0:2 zdramatizovat utkání a vynutily si na Mladé Boleslavi tie-break. V něm ovšem prohrály, a tak jsme do našeho vzájemného střetnutí nastupovaly ve větší fyzické i psychické pohodě. To se ukázalo hned v prvním setu, kde jsme Tanvald jasně přehrály a vyhrály lehce 25:14. Na blok se vrátila k Wendy Miška, Monča se přesunula (ten den už na svůj třetí post) na účko. Tanvald ovšem hned v druhém setu ukázal, že se se jen tak nehodlá vzdát. Set byl vyrovnaný až do koncovky, ve které jsme udržely „nervy na uzdě“ a vyhrály o tři body. Začátek třetího setu napovídal o stejně vyrovnaném průběhu. Za stavu 7:6 jsme kvůli posílení bloku na náhře vystřídaly Páju za Šimi, aby si soupeřky musely poradit s kvalitním dvojblokem (oproti dosavadnímu jednobloku). Od stavu 8:8 jsme začaly dominovat, soupeřky jsme definitivně zlomily a odměnou nám bylo vítězství 3:0. V zápasu jsme se mohly opřít v útoku o všechny krajní hráčky, které s přehledem skládaly míče na zem. Útočná síla spolu s přesným příjmem, kvalitním blokem a bojovností se ukázala být tou správnou cestou, ve které jsme chtěly pokračovat i v nedělním střetnutí.

Před posledním zápasem s Mladou Boleslaví jsme byly vyhecované a věřily ve výhru, která by nám zajistila postup do 2. ligy. Vše jsme tak měly ve vlastních rukou. Holky z Mladé Boleslavi si naopak příliš nevěřily. Po odpískání první rozehry to ale vypadalo zcela odlišně. Soupeřky nás přehrávaly v podstatě ve všech herních činnostech. Za stavu 5:12 jsme zkusily změnu náhry pro oživení hry a hlavně abychom zkomplikovaly útok smečařek z Mladé Boleslavi. Těm ale ani útok proti dvojbloku nezpůsobil větší potíže a my měly co dělat, abychom se dostaly nad 10 bodů. Po setu jsme si řekly, že se nic neděje, že se do toho teď opřeme a ono to půjde. Jenže ono to jaksi nešlo... nepřesný příjem, nevýrazné útoky, téměř žádné bloky... nebylo nic, na čem bychom se mohly chytnout. Set jsme prohrály shodně 12:25 a vše vypadalo ztraceně. Ve třetím setu jsme proto promíchaly sestavou, na náhru se vrátila Pája, na účko nastoupila Barča Šimková, a tak jsme v základní sestavě měly hned dvě kadetky. Hra se oživila, holky začaly hrát s chutí a hned to byl jiný volejbal. V celém průběhu jsme si udržovaly mírný náskok a vypadalo to, že jsme v sobě konečně něco zlomily a opravdu to půjde. Vedly jsme ještě 21:20, soupeřky otočily na 22:21. My už v sobě nedokázaly najít potřebnou sílu, zasekly jsme se na 21 bodech a musely přijmout fakt, že to hlavní, kvůli čemu jsme celý rok hrály - dostat se zpět do 2. ligy - se nám nepodařilo :(

Konečný výsledek ovlivnil jistě první zápas. Pokud bychom v něm uspěly, mohly jsme hrát s větším klidem... navíc na to, porazit holky z Prahy, jsme určitě měly. Bohužel se tak nestalo. Ukázaly jsme, jak se má volejbal hrát jen v zápase proti Tanvaldu a ve třetím setu s Mladou Boleslaví, a to na postup stačit nemůže. Když nám to nešlo, nenašlo se ani dostatek bojovnosti, abychom s tím něco udělaly. Tak už to ale ve sportu někdy chodí...

Děkuji za celé družstvo divákům, kteří si o víkendu (i během celého roku) našli cestu do haly a vytvořili nám úžasnou atmosféru!!
Dále „pořadatelské“ službě – od dua M&M, přes podavačky míčů, zapisovatele a zapisovatelky - která nám ulehčila celý průběh sezóny.
Vencovi Liškovi, který se ujal „předkvalifikační“ přípravy a během kvalifikace hodně chyběl, protože jak jsem se přesvědčila, ženský nad sebou většinou musí mít pevnou ruku s autoritou, aby se vybičovaly k výkonům.
Hyňovi za sobotní pomoc při statistikách.

Sponzorům svitavského volejbalu, díky kterým můžeme fungovat tak, jak fungujeme!

Na účasti v kvalifikaci se podílely a je jim třeba také poděkovat :)
trenérky – Káťa K. (S.) a Lucia R.
náhra – Pája, Sabka, Šimi
blok – Bláža, Wendy, Miška
smeč – Monča, Marťa, Hanka, Anežka
účko – Anička, Barča
libero – Jája

tak snad příště.......

FOTO od Petra S. (děkujeme!):