Sedm mladších žáků naskákalo do dodávky v sobotu a jelo se do Chocně na 9. Kolo Krajského přeboru. Hráči přišli na čas a tak jsme mazali na první zápas s domácími do nové haly. Je v ní jedno hřiště a tak ostatní družstva přijížděla podle rozpisu svazových stránek. Kromě hráčů a dvou trenérů v hale nikdo nebyl. V pátek byl v Chocni volejbalový ples. A když se ples vydaří, tak to hold musí být vidět jinde.

Kluci nehráli svoji hru a náš výkon nebyl v těch správných kolejích. Svoje si vyžral Adam Tomášek. U něj nevynucené chyby přišly až na metu, že pinknout balon prstama ze země přes síť byl gordický uzel. Skončil na druhém oku sítě od spodu! Byl střídán na další zápas, aby si přehrál v makovičce, co bude potřeba zlepšit. Překvapil mne Šimon, že nepřišel se svojí obvyklou negativní náladou, ale i když jsme prohrávali snažil se hrát dál. Číža hrál půl pole příjem a přesto to nestačilo. Vyhráli jsme pouze nad Hradcem Králové, který hrál v pěti a odvezli jsme si dvě porážky. Od Chocně a od doposud neporažené České Třebové. S lídry soutěže jsme vedli 21:17 a prohráli 25:27. Bohužel nám chybí trocha odhodlání navíc.

Zastavím se u organizace v Chocni. Už na začátku jsem naznačil, že zájem diváků o sobotní kolo nebyl žádný. Když jsem šel ráno zapsat do zápisu hráče. Byl jsem upozorněn, že to budu vypisovat ještě víckrát. To je mně hned jasné, že to zapisovatel dělá na turnaji poprvé a neví o dohodě s Lídou Haraštovou o zapsání jedné soupisky a na další se píše, viz první zápas.

Zápasy pískající trenér místo sebe na empire posílá nějakou, odhaduji, maminku zúčastněného hráče. Nezná pravidla, neumí ukazovat a hlavně nadržuje domácím. Kdyby se aspoň podívala do tabulky, že i kdyby čert na koze jel, Třebová soutěž vyhraje, my budeme druhý a tak nebylo potřeba nějak blbnout a nechat děcka hrát. Docházelo ke scénám, že míč spadl před stolek zapisovatele 20-30cm do autu a zapisovatel vyskočil a zaradoval se. Míč byl uznán pro domácí. Blokující zadní hráč atd. Hráči se o tajmu baví o jejích chybách a ne o svojí hře. Nevím co chtěla a jestli nic, tak to rozhodně nedělala dobře ...

Co mne vůbec dostalo, bylo po zápasové vysvětlování. Já se venku bavím s Kubou Lejskem z Hradce o jeho „úspěších“ na certifikaci a za mými zády na mne poštěkává svoje pohledy na volejbal a moji osobu „delegovaná“ rozhodčí. Nelíbí se mně to. Není mě patnáct a navíc chci, aby ten volejbal vypadal s pravidlama tak, jak je to dané a ne něco dělat jenom napůl nebo dokonce na čtvrt, protože to jsou děti. Rozhodčí i zapisovatel jsou součástí hry, kterou hrajeme, tak se musí pravidlům podřídit. Tohle kdyby viděl někdo ze svazu, jak se to vede. Kluky učím, co si k rozhodčímu mohou a nemohou dovolit a hlavně, aby nejen poznali, co ukazuje, ale také jak rozhodnutí sami ukázat. Takhle odjíždějí s pocitem podvedení a přiznám, že to s Chocně nebude poprvé.

Náladu mně zlepšil Jaromír Švec. Přišel sice později s vysvětlením páteční merendy, ale měl nějaký tajný přístup ke kávě a udělal do pořádnýho hrnčáku tu správnou, pro Elvise bez mlíka a bez cukru, jak to má nejraději. Tak má ve Svitavách na kurtech taky jednu pořádnou předplacenou.