Po nemocech hráčů z fajnového počasí a lyžařských výcvicích na svazích našich velehor jsme se konečně dohodli s Třebovou na termínu dohrávky třináctého kola. Ono slovo dohrávka vypadá jako něco došolichat, sbalit si pingl a tradááá domů. Jenže opak je pravdou. Již první zápas na začátku sezóny s Českou Třebovou byl napnutý, jako guma u trenýrek. Sice jsme jej u nich vyhráli 3:1 a 3:2, ale Melis spokojený vůbec nebyl.

Zápas se dohodl ve čtvrtek na šest v hale. Vše organizoval Elvis a to doslova a do písmene. Šel  si totiž na empire po deseti letech odpískat dva zápasy. Máza natáhl síť a Melis kaučoval. Tak bylo vše z poslední schůze ve třech domluvené. Soupeř mne překvapil solidní přihrávkou a dobrou hrou z doskoku. Na druhé straně dělal hromadu nevynucených chyb a jak je to podle Murphyho zákonů, chyby přicházely ve smrtelných okamžicích setů. Ani od nás to nebyl ten pravý ranní šálek kávy. A tak se oba trenéři, jak Melis tak Luboš Vašina vztekali, hráči neposlouchali a hra ubíhala. Konečný výsledek byl 3:0 a druhý 3:2 pro svitavské barvy.

Na naší straně se mně líbil Mirďas, který nepodceňuje žádný míč a podle mého postřehu přidal na volejbalovém kumštu obranu v zadní řadě. Terezka se navrací k svojí původní precizní hře do ostré (jen tak mimocodem se rozcvičoval bez kecek, protože si je tele s hlavou děravou zapomněl doma. Tak musel pan Novák startovat auto v mínus patnácti jen kůli myšlenkám na děvčata či na co jiného pěkného pozn.aut.). Špatný den si vybral Konec. Tam bylo chyb jako máku. Ale to si nic nezadal s nahrávačem na druhé straně sítě. Ten sice nahrával dobře, jenže byl jako ocelová lana. Taky se nepřetrhl. Míče kolem něho padaly třeba metr a on je nechával žuchnout na zem. Trhalo mně to srdce.

Podle tabulky jsme si zajistili první místo v soutěži, kde hrají kadeti i junioři dohromady. Čeká nás poslední zápas v Chocni, ale to je soupeř úplně na nic a nic do této soutěže nepřináší, kromě utracených peněz za cesťáky. Minule na „fuldě“ zahrál v jednom zápase 3, 7 a 2 body. Samozřejmě nezahrál, ale naši kluci udělali nějaké nevynucené chyby.

Ještě s jedním postřehem se Vám musím svěřit. Nejhezčí pohled na svět je z koňského hřbetu a na volejbal z místa pro rozhodčí. Tam ti Vám člověk vidí věcí, všechno je přehledné, hráči jsou pod vámi malinkatí, no zkrátka jste tam šéf! Můžete rozhodovat, jak se Vám zlíbí, můžete každého i za křivý pohled zdrbat, rozhodujete o všem. Samozřejmě mantinely jsou Vám pravidla a jejich přesný výklad.

Osobně jsem si všiml, a to už ne jako rozhodčí, nýbrž jako divák, že se strašně přešlapuje pod sítí, nedodržuje se postavení a uvolnění pravidla o doteku sítě je hrůza všech hrůz. Každý druhý blok je v pásce, nahravači se v síti válejí jako Bolek Polívka ve filmu o Dědictví, a když někdo zasmečuje míč takzvaně navalený na síť a hrábne do sítě, tak to je přece všem jasné, že pro tentokrát horní pásku vynechal. No buďme k rozhodčím někdy shovívavější, hraje se rychleji a oni byť zkušenějšíma, ale staršíma očima nemusí zachytit vše jako Hawk Eye na Davis Cupu.