2. kolo Českého poháru pro kadetky ve dnech 17. – 18. 12. se pořádalo v Táboře, 158 km vzdálených od Svitav. Jelikož jsme nevěděli, jaké bude počasí, raději jsme zvolili jako dopravní prostředek vlak. A proto jsme už vyjeli v pátek ve 2 hodiny. Vlak byl sice plný, jako by všichni cestující jeli s námi, ale nakonec jsme každý seděli v kupé. V Praze jsme měli hodinu čas, než nám pojede vlak do Tábora a tak jsme měli rozchod. Někdo využil volný čas na dokoupení dárků, někdo si sedl do kavárny a někdo si zašel/zaběhl na Václavské náměstí do Mc Donald´s na McFlurry (zmrzlina s lentilkami – ideální na zimu). Když jsme se všichni sešli na vlakáči, tak jsme bohužel nenašli nástupiště 9 a ¾, ale jen nástupiště 7, z kterého jel vlak hodinu a 45 minut do Tábora. S krosnama bylo sice těžké prolézat vlakem, ale když se párkrát kolem lidí otočíte, pár jich poshazujete a hned si najdete místo na sezení. V 7 hodin jsme přijeli do Tábora, kde nás na vlakovém nádraží čekala trenérka z Tábora a zavedla nás na školu, kde jsme měli strávit víkend. Areál školy byl velký. Celá budova byla propojená - jídelna, intr i tělocvična, takže jsme ani venkem přecházet nemuseli. Po delší domluvě ohledně ubytování, kde paní na recepci byla velmi rychlá a chápavá, jsme se konečně dostali do pokojů. Všichni jsme byli poměrně unavené z cesty, takže jsme si jen vybalili pár věcí, osprchovali se a lehli spokojeně do postele.

Sobota, 17. 12.
Budíček v 7:30, snídaně od 8. A ejhle, ona se vydává do 8. Naštěstí byla paní kuchařka tak hodná a ještě nám 15 porcí nachystala, tudíž jsme o nic nepřišly. Za půl hodiny jsme se pak oblékly do teplákovek a dresů a šly jsme se podívat do tělocvičen, jak soupeřky hrají a pomalu, ale jistě rozcvičit.

SY: Pardubice – 2:0
Náš první zápas byl s Pardubicemi, proti kterým jsme hráli teď ve Svitavách 4. 12. Byla to taková rozcvička. Vyhrály jsme poměrně hladce, žádné překvapivé zákroky ze strany soupeře tam nebyly. No to se dalo taky čekat. Vše se nám dařilo, takže výhra byla určitě zasloužená.

Po vítězství, kdy jsme měly pauzu mezi dalším zápasem, jsme seděly v tělocvičně a dívaly se, jak se soupeřky rozcvičují na zápas. Najednou jsme uviděly našeho fanouška – Lůďu Šimka, který si udělal výlet do Tábora. Takže naše radost se ještě více zlepšila.

SY: SAVO B – 2:1
Juniorky z Prahy. Družstvo, které má sice silný útok, ale v poli mají nedostatky. První set byl rozhodně naše vítězství, soupeřky si s námi vůbec nemohly poradit. Další set to byla tahanice o body a v koncovce za stavu 23:21 jsme sice byly ve výhodě na podání, ale to jsme bezvýznamně práskly do půlky saka. Pak to bylo 23:23, zase jsme byly ve výhodě a úplně stejně jsme zkazily podání, takže pak hned na to daly soupeřky bod a šlo se losovat na tie-break. V něm jsme se naštěstí hned na začátku vzpamatovaly a tak jsme ho taky vyhrály.
Škoda v tom druhém setu, že jsme v té koncovce vyhořely na podáním, protože jsme pak nemusely hrát tie-break a možná jsme pak v budoucnu mohly hrát klidněji a dostat se do 2. osmičky. Bůh ví…

SY: Karlovy Vary – 1:2
Druhé družstvo, které po 1. kole spadlo ze 2. osmičky. Na nich bylo vidět, že se chtějí za každou cenu dostat zpět. Usilovaly o to samé, co my a byly to naše velké konkurentky. První set jsme nad něma ale vyhořely. Druhý set nás ale dost podcenily, my toho využily a tak se o všem rozhodovalo v tie-breaku. Ten byl sice nejdříve poměrně dost vyrovnaný, ale po výměně stran jsme se nějak zasekly a Kalamáry Vary toho využily a tak nad námi zvítězily.

Teď jsme měly 2 zápasy volno. Něco málo po půl 2, úplně čas oběda to sice nebyl, ale všem nám kručelo v žaludku, takže jídlo v místní jídelně jsme uvítaly. Na oběd jsme nám uvařily kuřecí rolky s rýží. Porce nebyly zrovna největší, ale výhodou na tom bylo, že jsme se nasytily do polosyta, tudíž nás to pak nemohlo dále ohrozit na výkonu zápasu.

SY: Mikulovka Praha – 2:0
Družstvo, se kterým jsme měly premiéru na ČP. To bylo to jedno družstvo ze dvou, které po 1. kole spadlo do 3. osmičky. Zde bylo vidět, jak přesně jsme musely hrát a jaké nedostatky ještě musíme zlepšit. Na vítězství jsme se trochu nadřely, ale stálo nám to za to.

Hned po tomto zápase nás čekal náš dnešní poslední soupeř, SAVO A. Ale domácímu Táboru se nechtělo čekat 2 minuty, než dohrajeme zápas a tak jsme my musely čekat, než si to tam „dopinkají“.

SY: SAVO A – 2:0
Asi nejslabší družstvo z celé osmičky. Jako jediný se smějou tomu, jak hrajou. Docela smutné, protože jejich hra je spíš k pláči. Osobně nerada hraju proti takovému družstvu, protože je to takový zmatený volejbal, nevolejbal. Ale i takové družstvo umí překvapit. (V neděli měly zápas proti SAVO B. A první set vyhrály, druhý prohrály o něco méně těsně a bohužel v tie-breaku prohrály právě svými zmatky. Škoda, docela jsem to těm holkám přála, když jsem je ale viděla hrát tento zápas.)

A po našem dnešním výkonu, za který si myslím, že se nemůžeme stydět, jsme mohly jít za odměnu na večeři, kde nás čekalo kuřecí maso s bramborem. Po osprchování Luděk naladil ve společenské místnosti na televizi ČT 4. Tak společenská místnost byla obsazena jenom námi, cukrovím, sladkostmi a pitím a horlivě jsme fandili svitavským basketbalistům aspoň na dálku. Přímý přenos pro ty, kdo to neviděl, byl z naší krásné haly a byla velká škoda, že naši prohráli.

Neděle – 18. 12.
Budíček opět v 7:30, snídaně v 7:45. Naštěstí jsme to všechno stihli a za odměnu si někteří vzali i rohlíky na „horší časy“. Rozhodně jsme je nenakradli! Pak jsme se zase převlékly do teplákovek a šly se podívat, jak soupeři válčí v tělocvičnách. V té menší tělocvičně hrály již zmiňované SAVO A proti SAVO B a v té větší tělocvičně hrály Karlovy Vary proti Pardubicím. Velkým překvapením byly oba dva zápasy. Sice SAVO A i přes své vedení nakonec v tie-breaku prohrálo, ale největším překvapením bylo družstvo z Pardubic, které rozdrtilo Karlovy Vary. My jsme samozřejmě povzbuzovaly Pardubice, je to přeci jen družstvo nám více známější a z našeho kraje. Také za fandění nám pak Pardubice poděkovaly a na oplátku ony fandily nám.

SY: Vratislavice – 2:0
Předposlední zápas, velké nervy o postup. Nemůžu říct, že to byla lehká výhra, ale taky ne, že to byla těžká výhra. Myslím si, že celkově na ČP jsme se určitě setkaly s těžšími družstvy. V prvním setu jsme měli poměrně na vrch my a v koncovce jsme tomu ještě přitvrdily. Ve druhém setu to bylo více vyrovnanější, ale v koncovce jsme ukázaly, že my jsme ty lepší a důležitý bod padl nečekanou ulívkou pro soupeře a ty se už pak jen vezly.

SY: Tábor – 1:2
Domácí družstvo, domácí rozhodčí, domácí výhoda… Tak bych asi shrnula tento zápas. Byl to jeden (budu slušná) nemilý pán, který rozhodoval o celém zápase – rozhočí a tak dovedl domácí družstvo do vítězství a tudíž i do 2. osmičky. Pan rozhodčí asi neví, co je to férová hra. Ale s tím se bohužel nic neudělá. V prvním setu jsme rozmetly domácí soupeřky ani netušily pořádně jak. Ve druhém setu to byl vyrovnaný a krásný volejbal. Byla to opravdu napínavá hra. Ostatní družstva, která nehrála, sledovala ve velké tělocvičně napínavou hru. Všechna taky fandila a byla na naší straně. Byl to opravdu silný volejbal a hodně bylo potěšující, že všichni (až na domácí) stály na naší straně. Ale díky velkému nadání toho pána, co si hrál na rozhodčího, to dopadlo tak, že jsme se musely jít utkat do tie-breaku. Naše odražené míče, které pochopitelně nebyly, pískl. Ale že by si všiml, že domácí tečovaly, nebo že se to dotklo stropu, to ani zdaleka. Prostě jeden velký humus. Taková hra vás pěkně dožere. Do tie-breaku jsme šly ve výhodě, měly jsme podání. Po dlouhém přehazování míči soupeřka smečovala do autu a rozhodčí pískl teče. No jasně, když jsme tam nestihly pořádně ani vyskočit, to se vždycky tečuje nejlíp. Celá tělocvična pískala, ale rozhodčí rozhodl podle sebe - bod pro Tábor. Takhle jsme vyměňovaly míče, a když jsme se o kousek přiblížili k Táboru, zase nějaký výmysl, který posunul soupeřky blíže k výhře. HUMUS!! Tohle by v takové soutěži nemělo být! V žádné! Ale co s tím naděláme, bohužel nic… Tak můžou děkovat soupeřky rozhodčímu, že je dovedl pěkně k vítězství. Budu zlá a doufám, že všechno ve 2. osmičce prohrají a my jim pak příště „nakopem“ zadky!!

Po skončení zápasu nám všichni tleskali za pěkný výkon, i když to byl prohraný zápas a každý říkal, že nebýt rozhodčího, tak jsme to vyhrály. I slzičky nám soupeřky utíraly. Teď už s tím nic nenaděláme, bohužel. Jen můžeme doufat, že jim to ještě pořádně natřeme.

Došli jsme všichni na pokoj, vysprchovali se, sbalili všechny věci a šli jsme na vlak. V 1 jsme vycházeli, přestávka byla v jednom obchodě na jídlo a pomalu jsme došli na vlakové nádraží. Tam jsme čas zabily sezením, posilněním koupeného jídla, posezením v bistru a hraním stolního fotbálku. Vlak naštěstí nebyl tak plný, takže jsme všichni hned seděli v kupé a už se těšili domů. V Praze jsme přešli na 3. nástupiště a za 10 minut nám jel vlak do Svitav. Rychle jsme se procpali do kupé a pomalu usínaly. Jenže vedle nás seděli dospělí a měli tam něco na posilnění, oslavení... říkejme to jak chceme, ale ať vás vůbec nenapadne, že by to mohl být snad alkohol. NO VŮBEC! :D Když vlak čekal v jedné ze stanicí z Prahy do Svitav, vedle nás zastavil vlak na Prahu. A najednou jsme slyšeli jen Ivetku, jak křičí: Martínkuuu!! A asi po minutě volání, mávání, křičení vylezla Špajda (mladší) na chodbičku a usměvavý se zdravil s veselou maminkou a pochopitelně s námi. Vlakem jsme pohodlně a bezpečně dojeli v 18:00 do Svitav, kde na nás čekali natěšení rodiče, kteří nás odvezli domů. Někteří chudáci museli jít či jet s rodičema, kteří oslavovali v kupé. Nezáviděla jsem jim to. :D

Myslím si, že jsme předvedly na ČP jeden z našich dosavadních nejlepších výkonů. Určitě se nemáme za co stydět. Škoda toho posledního zápasu, tak nám to snad ještě nějak dopadne…
Další kolo máme 28. - 29. 1. nejspíš opět v Hradci Králové, no uvidíme jak to všechno dopadne.

Sestava hráček: Barbora Šimková, Vendula Tmejová, Tereza Baráková, Tereza Kissová, Veronika Hanušová, Barbora Smělá, Kristýna Prokopová, Veronika Andrlíková, Michaela Urbánková, Anna Janoušková a Denisa Antošová

Sestava dospělých: Iveta Špačková, Marcela Smělá, Martina Šimková, Renata Andrlíková, Luděk Šimek

Denča