Lili se našla - viz poslední foto. Ve dnech 29.7. - 7.8. se v zemi zaslíbené - střediskovéobci Hošťálková, nacházející se  v kopcích Hostýnských vrchů (vypůjčeno od Jirky, protože je to výstižné a hezky napsané) uskutečnilo sportovní soustředění mladších žákyň, starších žákyň B, kadetek a juniorek. Tento rok je pro nás rokem výročním, neboť vyjíždíme do Hošťálkové po třicáté.

Počasí nám celkem přálo, ve dvou deštivých dnech nás schovala pod střechu místní školní tělocvična. Byl to krásný týden plný sportu, smíchu, běhání po chodbách a schodech, bouchání dveří, šustění karet a letošním hitem byly krásné nalakované nehty. Dokonce musel být jeden trénink starších žaček posunut, protože lak pomalu zasychal a to jako žena chápu, že se nedá trénovat. Ale vysvětlujte to mužům. Letos jsme děvčata "potěšili" a uskutečnila se půldenní vycházka okolím Hošťálkové. To zas bylo řečí. Trenéři splnili úkoly se kterými se do Hošťálkové vypravili. Byl to především nácvik nových herních systémů, zlepšení fyzické kondice a upevňování kolektivního myšlení a kolektivní hry. Díky bezvadným kuchařkám se nikomu nepodařilo zhubnout a tak jsme se až na 3 poraněné kotníky, několik odřených kolen vrátili zdrávi zpět domů.

Za krásné fotografie děkujeme Pavlovi a Jirkovi Kryštůfkovým.

Závěrečný turnaj smíšených družstev ze st.žaček, kadetek a juniorek potvrdil naše přesvědčení, že pro budování kolektivního ducha je soustředění nejvhodnější. Mladší žákyně vytvořily perfektní publikum.

 Opět foto ze závěrečného turnaje. Ale důležité jsou dvě divačky v pozadí. Jsou to naše skvělé kuchařky. Jana zde není, protože je v kuchyni. Martina ji jde právě zkontrolovat a Renča je naprosto v klidu, protože jsou jen dvě škrabky na brambory, takže je půjde za chvíli vystřídat.

20 minut do tréninku - nasnídat, připravit náplň tréninku, přečíst denní tisk, převléci do sportovního, najít píšťalku... rychle už na mne čekají

Je to marný, je to marný, je to marný ... Aneb trenérova chvilka zamyšlení.

Jeden ze dvou přítomných mužů, agent 007 s povolením zabíjet. Ale kdepak to je náš Jirka bez kterého bychom nikam nejeli. Děvčata učil hrát "šestkový" volejbal, neustále opravoval upadnuté kliky, předbíhal děvčata na schodech, akorát na vycházku nešel (jak věděl, že bude pršet a že půjdeme cestou necestou?)

Tak to je náš druhý muž. Kontroluje trenérku kolik od minulé Hošťálkové vyrostla. Pořád se cpe na místo blokařky, ale ještě ji pár centimetrů chybí, tak snad příští rok.

Závěrečný "mejdan". Děvčata kromě triček a šátku obdržela také teplé ponožky, neboť nás žádné rozmary počasí nedostanou. Bohužel byl celý týden zavřený místní bazén, místní tvrdili, že tam dosud plavou ledové kry. Děvčata hodnotila letošní Hošťálkovou velmi kladně, jen ten malý pochod se jim zdál jako celodenní, prý ušla několik desítek kilometrů a malé mrholení se jim zdálo jako silný déšť. Ach jo.

Nejlepší nakonec. O naše bezpečí se starali dva hlídací psi. Teroušek a Lilinka. Lilinka je však tak malá, rychlá a mrštná, že ji žádný fotograf nestačil zachytit. Jen doufám, že neleží pod Terouškem.

Takže Lilinka není pod Teroušem, už se našla. Asi byla v kadeřnictví.