Přidána konečná tabulka soutěže! V pátek zbývala poslední dohrávka krajské kadetské soutěže. Jelo se do Chocně. Menší zádrhel byl ve slíbené dodávce od jedné firmy, co je půjčuje. Asi v půl páté, tedy 30 minut před odjezdem, přišel telefonát, že se slíbené auto někde zdrželo a bude až za dvě hodiny. Tak to bychom už v té době byli uprostřed prvního setu. Nabídli mně tedy místo dodávky dvě auta osobní. Chvíli jsme přemýšlel, jak to odřídit. Kdybych se držel volantu a stáhl si pravé boční okénko a u druhého auta zkusil stáhnout levé, dalo by se kočírovat to druhé nohama. Někdo by řadil a na silnici bych dělal, že stále předjíždíme …

Blbost! Napsal jsem třem lidem, že potřebuji třetího šoféra. Bylo pozdě a nesehnal jsem nikoho. Počet lidí převyšoval povolený počet – bylo nás o jednoho více. Do toho volala jedna maminka s podezřením, že syn zalhává nějaký páteční volejbal a chce jít s klukama někam pařit. A v zápětí druhá s prospěchem své ratolesti hodné velkého biče – malého dvorku – a žádných dveří! Melda rozhodl, že za tento prospěch dotyčný nikam nejede. I já bych se rád k tomuto razantnímu kroku přiklonil, ale půjčené auto mělo tak velký kufr … na narovnaných báglech se Danovi cestovalo jako ve vatě! Zpáteční cestu takto absolvovat Trauťas. Jenže to byl konec celé legrace.

Po rozcvičení a následném zahájení dohrávky začala falešná symfonie rozhodčího. Byl to nějaký mladý chlapec snad bez zkoušek na rozhodčího. Sami to znáte, první rozhodnutí a rozhodčí ukazuje nejdříve podstatu chyby a následně družstvo, které bude podávat. U mne to vždy znamená, že pravidla nikdy neviděl, nezajímal se o ně a ani je neměl zájem okoukat od normálních rozhodčích, jak se patří rozhodovat. Tím dle mého nemá na umpire co pohledávat do té doby, než se naučí aspoň jeden řádek z pravidel. Je to stejně jako když se pojedete s někým projet na kole a on si bude sedat na řidítka a rukama se držet sedla. Je to přesně obráceně, jak to dělají všichni kromě klaunů v cirkuse. Vyhráli jsme první set a to se mu povedlo odpískat 5x chybně v náš neprospěch. Schválně jsem to počítal.

Dále dělal opravdu neodpustitelné chyby vždy pro výhodu domácích. Již během druhého setu jsem zjišťoval, že už mně nejde o to kdo vyhraje, ale že jsem opravdu naštvaný na to co se v Chocni děje. Patnáctiletí soupeři na moje rozčilování ukazovali nevhodnými posunky, diváci se po naprosto úděsných verdiktech smáli jako chovanci z ústavu, samotný nejvyšší byl ve tváři blažený, jak je to všechno v pořádku! Jednu chvíli jsem se chtěl s hráči opravdu sebrat a odejít. Prohráli jsme v tajbrejku i když jsme vedli 8:5.

Bohužel to není poprvé co se takové divadlo v Chocni odehrálo. Vzpomínám si na zápas, jak jsem asi před pěti lety hrál shodou okolností s těmi samými kluky. Během hry, uprostřed setu stáhl mladého rozhodčího místní papaláš a jednoznačně zařízl Svitavy svým rozhodováním a to na mne ještě celkem nevhodně hulákal před tenkráte ještě malýma děckama.

Další hodně podobný zápas jsme hráli o vítěze v KP před třemi lety a stalo se stejné, jako v pátečním zápase. Chyby jsme dělali jenom my a soupeř v podstatě žádné. Tenkrát jsme prohrávali 7:13 v tajbrejku a přes velkou snahu rozhodčího jsme stejně vyhráli. Domácí se úplně rozložili. Vždy jsem důrazně upozorňoval pořádajícího pana Švece, ať se na tyto unfér praktiky vykašlou. Pokaždé se smál!

Můžete si o tom myslet co chcete, ale pro mne již teď zůstane toto město bohužel v kategorii podvodníků a horko těžko se z takové škatulky mé mysli bude vyhrabávat. Kluci možná do komentářů připíšou svoje pocity a jak to v Chocni chodí. Já aspoň pro případ, kdyby náhodou tentýž rozhodčí četl moje řádky přidám:

22.2.3.1 Je-li zapískána chyba prvním rozhodčím, signalizuje: D.11 (2)
a) družstvo, které bude podávat; 12.2.2
b) podstatu chyby; D.11 (2)
c) chybující(ho) hráče (je-li to nezbytné)