Konec kvízu! Řešešní najdete v článku! Budu si pinkat o zeď!  V neděli jsem nemusel řídit. V Ústí nad Orlicí začínala finálová skupina Krajského přeboru starších žáků dvou krajů a Melda s Mazlikem brali svoje kočáry. Můj závodní stroj mohl v klidu zůstat pod peřinou. Sněhovou!

Navíc Mazlik má něco novýho ze skandinávských států. Nejmenovaná značka. První písmeno je V, druhé O, třetí L, čtvrté V a páté je stejné jako druhé. To je makačka na bednu, co? No kdo neuhodl, tak ať zkusí ve slově VOLNO změnit en za vé! Dobrý? Normálně takhle těžký kvíz nedávám, ale pro chytré volejbalisty, protřelé soutěží Deset stupňů ke zlaté, to přece nic nebylo….

Hráli jsme až druhý zápas a tak jsem se ráno bavil přípravou na nedělní výlet. Mrknul jsem se na internet, kde bude v restauracích otevřeno na kávičku. No mizérie. Nejbližší čtyři hospody u haly měly v neděli zavřeno. Pátý pokus se trefil do hospody U Malinů. AKCE – DNES PEČENÁ KOLENA! Vzdálenost tři sta metrů – no úplná labaděnka na vyladění.

Hráli jsme dva zápasy po sobě a pak dva volno. Tzn. 2 hodiny pauza. Kluci předváděli celkem solidní volejbal a moc šancí soupeřům nedávali. Porazili Hradec a následně lehce Rychnov. Trošku jsem je popoháněl, ať neblbnou a ukončí to trápení soupeře. Z legrace říkám Meldovi: „Kůli těmto šesti zbytečným balónům v každým setu příjdeme do restaurace a na dotaz jestli ještě mají kolena šenkýřka odpoví, že teď dala poslední hostu, co přišel před námi!“ No to by mne klepla pepka! Po zápasech jsme dali istrukce našim šesti divochům a šli k Malinom.

Po cestě nikde nikdo.  Bodejť, škaredé počasí a škaredá místní městská policie udělující pokuty za parkování v protisměru. V neděli – chápeš to?! Pěkná šenkýřka. „Dobrý den!“ A na můj dotaz: „Máte ještě pečená kolena?“ odpověděla šenkýnřka: "Myslím, že tam jsou dvě poslední!" A tak jsem si dal chmelový kompot, vypouštěl obláčky a díval se jak dvoum řidičům chutná.  Na konec, když jsme platili, tak nás slušně vyhodil maník, co s očekávanou partou chodí pravidelně hrát biliár a my seděli u jejich stolu.

Poslední zápas jsme hráli proti Ústí. Začali jsme jako banda neumětelů a prohrávali 0:6 a pak s vylepšením 2:9! Byl jsem rozezlen, ale ne jak to někdy dělám do běla. Nechal jsem polovinu zlobení Melisovi a jen tak jsem si odfukoval jako Sentinel. Kluci přeci jen vyhráli a muselo se jim při výměně stran rozvážně, ale vážně domluvit. Hra byla úplně z jiného soudku. Vedli jsme 10:0 a v koncovce to vypadalo, že vyhrajeme asi tak 25:4. Nakonec dal soupeř osm bodů. Hrál bez zájmu a mezi sebou se hádal. Když jsem viděl, jak jim trenér na konci zápasu domlouvá neudržel jsem se šel jim taky říct, že jenom srababové takhle bez boje odevzdávají zápasy!

Sestava: na pecce Terezka a Daňas (byl tam místo ochořelého Mirďase a měl tentokrát sto procent – pozor na ty Švédi – tady bude boxovačka o základní sestavu), na středu Jedla a Klikoun (mimochodem ten druhý jmenovaný byl dotazován kolikátky má boty, říkal číslo 48! Hned jsem volal Šobulovi, ať mně řekne jakož to prodavač obuvi, jaká je to velikost? Prý 13 evropská a 14 americká! Prej k takovým číslům už normálně v krámě dávají lyžařský hůlky! Na handě Trauťas a nahrával Nikouš.

Tento týden nás čeká o víkendu Český pohár se skupinou A. Tam bude jiný kafe. Nejlepších osm mančaftů v republice, proto se do Prahy moc těšíme.

 
Popřej mi pane,
abych v boji, který jde životem měl odvahu riskovat a udeřit.
A mám - li zvítězit,
dej, ať je to po právu.
A mám - li prohrát,
dej, abych dovedl stát u cesty
a pozdravit vítěze,
až půjde kolem.