Jedním ze služebně nejstarších hráčů českého národního týmu je Jiří Popelka.  Českou republiku reprezentoval již na Mistrovství Evropy ve Vídni v roce 1999, na kterém jsme skončili na 4. místě. V poslední době se českým volejbalovým fanouškům připomněl skvělým výkonem v semifinálovém utkání turnaje Olympijské kvalifikace (1. prosince 2007), kde spolu s Davidem Konečným rozstříleli Francii 3:0 (19, 20, 14).

V letošní sezóně hraješ ve Francii za Toulouse. Jaký je systém nevyšší francouzské soutěže PRO A a jak se vám momentálně daří?

Francouzská nejvyšší soutěž se hraje podobně jako ostatní soutěže, v základní části hraje každý s každým doma / venku. Poté 4 nejlepší týmy postupují do play-off. Týmy na 5. až 8. místě hrají o páté místo, které znamená účast v evropském poháru. Soutěž by měla končit někdy začátkem května. My s Toulouse jsme momentálně na 6. místě. Liga je docela vyrovnaná, není nouze o překvapení.

Náš cíl je dostat se do play-off. Mně osobně se tady hraje docela dobře, jsem nejvytíženějším útočníkem a rameno mi drží. S míčem se moc nemazlím:) Akorát jsem musel zatím střídat post smečaře s univerzálem. Univerzálem jsem byl v minulosti, ale nyní již 4 roky hraji na smeči. Smeč mě baví daleko víc a jsem platnějším pro tým jako smečař.

Co tvůj spoluhráč Filip Rejlek? Před rokem měl ošklivý úraz kolene, byl na operaci a podstoupil dlouhou rehabilitaci. Jak je na tom teď?  Už hraje?

Jeho noha vypadá dobře. Filip již s námi trénoval, k zápasu zatím nenastoupil. Klub ho nyní poslal domů na tři týdny trénovat s Příbramí. My hrajeme hodně zápasů v této době, moc by s námi netrénoval.

Za svoji volejbalovou kariéru jsi prošel mnoha zeměmi. Vím, že jsi hrál například v Rusku, Turecku a teď ve Francii. Slyšel jsem, že právě v Rusku se trénuje velmi tvrdě, jinde je to zas volnější. Mohl bys srovnat tréninkové metody a podmínky v zemích, ve kterých jsi hrál?

Moje první zahraniční angažmá bylo v Belgii, Maaseik. Zatím to byl nejprofesionálnější klub co jsem poznal, všechno fungovalo. Trénovali jsme víc než dost, byli jsme výborně fyzicky i technicky připraveni. Poté jsem byl ve Francii, Tours. Tours patří mezi nejlepší francouzské kluby, nemohl jsem si na nic vážného stěžovat. Trénování bylo méně. Ve Francii byl volejbal víc založen na taktice a technice, než na síle a agresivnosti. Další sezónu jsem strávil v Polsku, to byla má nejhorší sezóna. Nevedlo se nám, já musel hrát půlku soutěže se zraněním. Trenér nám dával pěkně do těla. Tréninky s míčem neměly chybu, jen posilovna neexistovala.

Z Polska jsem odešel do Ruska. Tam mi nastaly krušné časy. Nejen že jsme trénovali víc než hokejisti pod vedením Tichonova (trenér hokejistů Sovětského Svazu v letech 1977 - 1992, 7 x Mistr Světa, 3 x vítěz Olympiády, pozn. red. pro mladší ročníky), ale trenér hráče celý rok jen urážel, nadával a vyhrožoval. Za celý rok jsem od něj neslyšel pozitivní slovo. Byl jsem cizincem a když to týmu nešlo, mohl jsem za to já. Byl jsem rád, že jsem to přežil. Teď vím, že když jsem přežil Rusko, přežiju už všechno. Druhý rok v Rusku byl poklidnější, i když jsem byl uprostřed Sibiře v Novosibirsku. Zima tam panovala pěkná, několik dní bylo i -40. Na procházky to moc nebylo. Doporučuji na výlet - je to jen 5500km, vlakem 5 dní:)

Z Ruska jsem odešel za teplem do Turecka. Trénovali jsme stejný trénink celý rok, to mi nevadilo. Ale jak jsou Turci líní a prolhaní, to jsem neviděl. Radši něco hodinu vysvětlovali, než by to za minutu udělali.

Teď jsem opět ve Francii, potřeboval jsem si spravit chuť a zahrát si dobrý volejbal, v Turecku to byla bída. Moc netrénujeme, většině hráčů to vyhovuje. Ve mně je kousek Ruska, chybí mi občas dostat do těla.

To bylo hodně zkrácené povídání o mém cestování, víc toho píšu na svých stránkách www.volleycountry.com/cz

O tvých stránkách www.volleycountry.com/cz samozřejmě vím a pravidelně je sleduju. Co tě přimělo k tomu, že sis založil a spravuješ vlastní web?

Vždy jsem se zajímal o počítače, nejdřív jsem chtěl dělat animace - vytvořit svůj "Jurský park", moc mi to ale nešlo:( Neustále hledám na netu volejbalové informace a po pravdě řečeno, moc jich tam není.  Tak mě napadlo udělat vlastní stránky o volejbale. Myslím si, že volejbal si zaslouží lepší místo mezi sporty. Volejbal je krásný nekontaktní sport a bude takový, jaký si ho my volejbalisti uděláme.

V květnu loňského roku jsme (reprezentace) hráli v naší hale Na Střelnici dvojutkání Evropské ligy proti Řecku. První zápas jsme vyhráli 3:2, druhý prohráli 0:3. Vzpomněl by sis, co se ti ve Svitavách (hala, hotel, utkání, ...)  líbilo nebo naopak nelíbilo? Neboj se být kritický, rádi bychom připomínky hráčů využili pro další zlepšování při organizování podobných akcí.

Ve Svitavách jsem byl již několikrát. Vždy u Vás panuje výborná atmosféra na zápase, staráte se o nás moc dobře. Hala je moc pěkná. Volejbalově nelze Svitavám nic vytknout. Na Schindlerově háji se spí dobře, jen těch komárů by tam mohlo být méně.

Reprezentaci letos v květnu, červnu a červenci čeká náročný program v podobě kvalifikace na Mistrovství Evropy a Evropské ligy. Jsi připraven zúčastnit se všech reprezentačních akcí?

O programu reprezentace nevím skoro nic. Vím jen o kvalifikačních turnajích na ME. To je určitě nejdůležitější akce tohoto roku a cíl je jasný, postup na ME! Další program mi není znám.

Ve volejbalových kruzích máš přezdívku Strom. Je to důsledek tvé výšky?

Přezdívku Strom jsem dostal ještě jako junior. Hrál jsem za Žatec dorosteneckou ligu a trénoval s chlapama. Byl jsem tak ohebný a rychlý v poli, že mi chlapi začali říkat Strom. Rychlost mi zůstala dodnes:)

V našem oddíle máme v přípravkách a v žákovských družstvech kolem 120 malých kluků a holek. Co by jsi jim poradil do jejich volejbalového i mimosportovního života?

Nevím, jestli jsem správná osoba na rady do života. Ještě se necítím vyzrálý na rozdávání rad. Já se řídím pravidlem: "Dělej, co tě baví, naplno a ono se ti to vrátí!".