IV. kolo Ústeckého poháru 3.2.2008: Předposlední kolo Ústeckého poháru pro nás vyšlo již na začátku. Dozvěděli jsme se, že Choceň vůbec nepřijede a proto nám bylo nabídnuto místo v elitní skupině i pro družstva „B“ a „E“, která minulé kolo spadla. Za slunečného, ale mrazivého počasí jsme se přiřítili do tradičně dobře připravené tělocvičny v Hylvátech.

Cílem družstev bylo jako vždy: u „áčka“ vyhrát vše, u „béčka“ a „éčka“ zůstat v elitní skupině. Dneska nebudu čtenáře napínat a hned prozradím, že cíle byly splněny do posledního puntíku. „Áčko“ bezpečně vyhrálo základní skupinu tzv. o parník (jeden zápas dokonce 55:13 – pro představu tj. co 12 sekund jeden bod).Ve finálové skupině vyhráli jednoznačně nad Třebovou a dva zápasy s domácím Ústím a tradičním rivalem Litomyšlí zvrátili až v koncovkách zápasů. Rychle reagující Terka, z rybiček dotlučený Piškot a stále zlepšující se Pallouš na bloku dostali svitavské barvy na první místo průběžného pořadí celé soutěže

„Béčko“ ve složení Plevoš, Lukin a Mirda obsadili 5. místo, ale v jejich silách jisto jistě bylo umístění mezi prvními třemi týmy. „Éčko“ dosáhlo svého nejlepšího, 6.místa všech dob. Zde se střídali čtyři hráči: Jakub, Ondra, Tomáš a Kafé. Všem gratuluji a věřím, že podají poslední kolo 9.3. stejně bojovný výkon

Veselá historka nakonec musí být

Cesta do Hylvát vede okolo Orlice.  Je to uzoučká, blátivá cesta. Uprostřed procházíme okolo takové prťavé, „komančské“ bytovky pro čtyři-pět rodin. Nevím kdo bytovku navrhl v tak bezvadném místě – studená Orlice za barákem a 20m před okny jezdí rachotící nákladní vlaky. Každopádně na zahradě mají čtverhrannou boudu s vlčákem, co má vypelichaný čumák a je uvázaný na krátkém řetězu. Vždycky na něj kluci pokřikují a hvízdají a on opětuje posměšky zuřivým štěkotem a trháním za řetěz. Při vítězném návratu zpáteční cestou podél řeky si naši natěšení bojovníci chtějí vyšperkovat náladu pozlobením psa. Ouha! Bouda je prázdná, jen krátký řetěz leží na zemi, jako kdyby jej pes utrhl. Oči pátrají, kde může být a odkud nám přiběhne posměšky oplatit. „Támhle je!“, křičí Mirda. Naštěstí na druhé straně Orlice. Ta je určitě tak studená, že by do ní ani pes nevlezl. Příště jej raději necháme napokoji.